Prvním dostihům v Pardubicích vévodily rozorané záhony se zbytky nesklizené řepy nebo brambor. O stavu tehdejšího terénu hovoří historické záznamy jednoznačně, koně běhali přes oranice. Za 170 let se podmínky proměnily k nepoznání, dnes závodiště ladí každý detail povrchu. Správce dráhy Václav Žižka to popsal České tiskové kanceláři v době, kdy se závodiště připravuje na poslední letošní mítink s nedělní Velkou pardubickou v čele.
Půda pod kopyty koní je dnes pokryta speciální travní směsí, která roste rychle a vytváří hustý porost. Podle Žižky tráva tlumí dopad kopyta, v horku navíc pomáhá udržovat vláhu v půdě. Výsledkem jsou rychlejší dostihy a lepší výkony koní. Přitom ještě v roce 1963 se na témže závodišti týden před Velkou pardubickou konala plochodrážní Zlatá přilba. „Dnes si vůbec nedovedu představit, že by se něco takového mohlo stát,“ říká Žižka a zásadní obrat v péči o dráhu připisuje době po revoluci a svému předchůdci Jiřímu Jandovi.
Intenzivní příprava na hlavní závod sezony startuje měsíc před startem. Letos ji výrazně ztížilo sucho. Zažloutlá a vyprahlá místa museli pracovníci závodiště vyhrabat, znovu osít a soustavně zavlažovat. Největší hlavobol přidělával Taxisův příkop. „Je tam trochu jinak udělané podloží a voda z něj rychle odchází, takže je tam největší sucho,“ popisuje Žižka s tím, že po dosetí bylo nutné příkop intenzivně zavlažovat jeden až dva týdny. Stejné množství vody by jinde na dráze způsobilo bahno, Taxis ji však bez problémů vstřebá.
O zavlažování se stará asi 160 pevných hlavic ovládaných počítačem, doplněných o pásové zavlažovače schopné rovnoměrně pokropit i rozlehlé plochy. Sucho se podepsalo také na živých překážkách, proutěné ploty měly letos jen zhruba třetinu obvyklého přírůstku a listy se na nich téměř netvořily.
Před vrcholem sezony dostaly všechny překážky nový nátěr. Pracovníci spotřebovali 100 až 120 kilogramů bílé fasádní barvy a kolem 15 kilogramů hnědé. Při samotném závodě koně zdolávají 31 překážek. Pravidelná péče zahrnuje také sekání a provzdušňování aerátorem, který uvolňuje půdu a zlepšuje průsak vody do hlubších vrstev.
Před Taxisovým příkopem se tráva válcuje do pruhů širokých zhruba 1,6 metru. Optické linie takto vzniklé pomáhají jezdcům při nájezdu na překážku širokou 40 metrů. „Každý si tam najde svoji stopu. Ty pruhy je opticky trochu vedou kolmo na Taxis, což je důležité,“ vysvětluje Žižka. Vodu ve vodních překážkách barví závodiště ekologickým modrým barvivem, aby ji koně spolehlivě zaregistrovali a překážku bezpečně přeskočili.
Zdroj: autorský text / ČTK
