Osmnáct let, sedm soutěžících a pět disciplín plných humoru i životního nadhledu. Tak vypadal jubilejní ročník soutěže SENZAbabča, který se konal v pardubickém Kulturním domě Hronovická. Největší úspěch si z akce odnesla Iva Loudilová, jíž porota i diváci shodně udělili první místo.
Loudilová zaujala hned v úvodní disciplíně nazvané „To jsem já“, kde za originální humorné veršování získala plný počet bodů. Ve volné disciplíně pak provedla obecenstvo celým svým životem, od dětství s dudlíkem v kočárku až po současnost, přičemž se nebála udělat si legraci sama ze sebe. „Z akce mám úžasné dojmy. Ráda přijímám nové výzvy, ráda se bavím a ještě raději bavím ostatní. Vítězství jsem nečekala. Soupeřky byly skvělé,“ řekla vítězka.
Největší překvapení přinesla disciplína „Umím si poradit“, v níž se finalistky převlékly za dojičky a předváděly umění při dojení makety krávy. Moderátor Petr Jančařík ocenil, že šlo o skutečně ojedinělý nápad. Disciplína „Ještě mi to pálí“ fungovala na principu televizního Kufru, kde porotci napovídali vylosovaná slova. Závěrečné kolo „Rozumím svému vnoučeti“ prověřilo nadhled trpělivosti babiček, Jančařík se proměnil ve vnoučata oznamující průšvihy od prohraných peněz v hazardu přes nabouraná auta až po nečekané těhotenství patnáctileté vnučky.
Program jubilejního ročníku obohatily také členky Klubu SENZABABČA, sdružující účastnice minulých ročníků. Vítězka prvního ročníku Hana Pelcová se svými kamarádkami předvedla břišní tanec a nechyběla ani společná choreografie zachycující život v domově pro seniory. Pravidelným hostem soutěže je zpěvák Stanislav Hložek, který v porotě zasedl již popáté. Spolu s ním hodnotila finalistky i zpěvačka Lucie Třešňáková, jež publikum potěšila hity Ivety Bartošové.
Akci pořádala Krajská rada seniorů Pardubického kraje s podporou samotného kraje. Náměstek hejtmana Pavel Šotola, zodpovědný za sociální péči a neziskový sektor, ocenil, že soutěž „překonává hranice mezi generacemi“. Předseda Krajské rady seniorů Vladimír Berounský po skončení akce zdůraznil, že hlavním cílem bylo společné setkání a radost, nikoli samotné vítězství.
Zdroj: Pardubický kraj
