Jak si stojí opěrná zeď Nuseláku nebo digitální komín na Letné? Sochař ohodnotil díla ve veřejném prostoru

Ochraně a popularizaci vizuálního umění ve veřejném prostoru se věnuje sochař Pavel Karous. Na jeho projekt Vetřelci a volavky, který mapuje díla z doby před listopadem 1989, navazuje projekt Vetřelci a plameňáci, věnující se dílům současným. „V novém pořadu na STREAMu budu reagovat na současné vizuální umění. Plameňáci jsou symbolem kýče v anglosaské kultuře, vetřelci symbolizují neoficiální nelegální intervence. V pořadu se budeme zabývat i vším mezi tím,“ uvedl Karous pro Náš REGION.

Jeden díl bude řešit soutěž na nově vznikající památník obětem koncentračního tábora v Letech, další se bude věnovat podzimnímu Signál festivalu v hlavním městě nebo třeba uplynulému festivalu M3 v turistickém centru města. „Věnovat se budu i stálým realizacím a pomníkům, které platí město nebo stát, i těm, jež vznikají z popudu samotných tvůrců. Někteří výtvarníci instalují svá díla neoficiálně“ řekl. Karous se bude věnovat také fenoménu Corporate Art. „Některé firmy nechávají na soukromém prostoru, který je veřejně přístupný, instalovat výtvarné dílo. Hledám odpověď na otázku, jaká to má omezení a jestli to může splňovat atribut volného uměleckého díla.“

Legendární toalety české Coco Chanel Hany Podolské představí Umělecko-průmyslové muzeum

Pro Náš REGION zmínil několik korporátních realizací, která považuje za vydařená, nebo naopak. „Vybočující z běžné produkce korporátního umění je realizace od sochařky Pavly Sceránkové na Pankráci, která je umístěna před novou administrativní budovou. Její dílo mluví více významovými rovinami a je chytrým komentářem k pocitům osamělého jednotlivce v proměnlivé městské krajině. Když si osvícený investor nechá vybrat dílo výtvarnou soutěží, je to vidět. Opakem je realizace Franze Kafky před Quadriem na Národní třídě. Jedná se o dílo Davida Černého,“ uvedl. Na námitku, že turistům se dílo líbí a fotí se před ním, reagoval, že „pokud nechceme dávat Kafku jen na trika a hrnečky, je třeba vzít v úvahu i jeho dílo, ve svém literárním odkazu se stavěl nejen proti moci byrokracie, ale i proti korporátní moci, jistě by nebyl nadšený, že slouží jako poutač shopping centra“. „Franz Kafka zřejmě rotuje nejen na Národní, ale i v hrobě,“ dodal.

FOTO: Umění ve veřejném prostoru – Pavel Karous

Umění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - Pavel Karous, foto Ondřej Tylčer, malá fotkaUmění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - 24 Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, Kontakty, stanice metra Národní, Praha, 1987, odstraněno při privatizaci – foto archiv Pavla KarouseUmění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - 1973, Stanislav Kolíbal, 1964, sádrový model opěrné zdi nuselského mostu – foto archiv Pavla KarouseUmění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - Bolt 2017 – foto archiv Pavla KarouseUmění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - Dominik Lang, pomník Maxovi Van der Stoelovi, 2017, park Maxe Van der Stoela, Vršovice – foto archiv Pavla Karouse
Další fotky
Umění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - Pavla Sceránková, Cestující, ocel, 2018, Pankrác – foto archiv Pavla Karouse

Dílo, které ignoruje patos památníků

Zdařilý je podle něj památník od učitele z ateliéru sochy na UMPRUM Dominika Langa, které je věnovaný holandskému diplomatovi Maxi van der Stoelovi. „Van der Stoel se v roce 1977 sešel s Janem Patočkou, v západní Evropě legitimizoval Chartu 77 jako politickou sílu. Langovo dílo hovoří současným jazykem. Ignoruje patos památníků. Je téměř neviditelné, horizontální, srovnané s terénem, jedná se o betonový zmražený stín od jednoho stromu, který je zaznamenán přesně v ročním období, dni a hodině, kdy se Patočka a Van der Stoel setkali. Nachází se u výjezdu z tunelu Blanka, v parku nesoucím Van der Stoelovo jméno,“ řekl Karous.

Z neoficiálních výtvarných realizací, které jsou často politicky angažované, se mu líbí to, co dělá Láďa Turner. „Reaguje na to, co lidi pálí, postavil například „dům z karet“ z nakradených předvolebních transparentů. Jeho nejznámější kousek je ten, že na vedlejší plastiku od Josefa Klimeše přesměroval s přáteli reflektory, které osvětlovaly světelný billboard na Barrandovský mostě,“ „Miluji také vizuální, a tedy jen symbolický terorismus, za kterým stojí mladí umělci z partyzánské skupiny Bolt 958. Například, když zahalili hustým růžovým dýmem z protitankových kamuflážních granátů ohroženou faktickou kulturní památku Transgas, aby upoutali pozornost veřejnosti k jejímu osudu“ uvedl Karous.

Český voják Švejk je světově proslulý. Kde všude najdete jeho sochy?

Československá prvenství

Co se týče realizací vzniklých za reálného socialismu, podle Karouse v Praze existovaly věci, které – kdyby byly jinde – by se dostaly do kapitol světových učebnic výtvarného umění. „Jedna z nich je třeba aplikace počítačového umění na architekturu. Kvazikrystalickou strukturu z černobílého keramického obkladu Letenského tunelu vytvořil malíř Zdeněk Sýkora za pomocí počítačového programu již v roce 1968. Počítačové umění existovalo i na Západě, v tomto rozsahu to ale byla první realizace „Computer Art“ ve veřejném prostoru,“ zdůraznil.

Zplodiny z Blanky unikají nevzhlednými šedými komíny. Jejich zkulturnění půjde do milionů

Připomněl i opěrnou zeď Nuselského mostu, kterou v roce 1964 navrhl Stanislav Kolíbal. „Čerpá z české kubistické tradice a zároveň je v aktuálním kontextu západního minimalismu. Kolíbalova zeď předznamenala trend v Americe, kde také vznikaly četné monumentální minimalistické realizace ve veřejném prostoru ale až následující dekádu. Navíc náš domácí příklad Minimal Artu má asi 110 metrů, ve světě je jeden z největších,“ řekl. Připomněl i díla mezinárodně uznávaného tvůrčího a manželského páru Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, kteří mají osazených jenom po Praze asi dvacet skleněných plastik. „Tato technologie byla na Západě dlouho nedosažitelná. Nikdo neměl know how a alchymistickou jistotu jako Jáša Brychtová, která měla na výzkum odkloněnou celou část podniku Železnobrodské sklo, dostala peníze, prostor, materiál i čas, a mohla tak zúročit svoji pracovitost a tvůrčí invenci“ uvedl Karous.

Rudá záře nad Transgasem: Mladí lidé protestovali proti zbourání unikátní budovy

V současnosti vzniká málo, zato špatných, realizací

Zmínil i zajímavost, že výtvarníci, o kterých se před rokem 1989 nesmělo psát a nemohli vystavovat ve státních galeriích, se ale mohli zúčastňovat soutěží na realizace do veřejného prostoru. „Cenzura nebyla jednotná, kontrolní mechanismus se soustředil na tištěné a mluvené slovo, anonymní výtvarné realizace na sídlištích nechali být, to je neohrožovalo,“ řekl sochař.

„Když se nebudeme bavit o zavřených hranicích a dalších zločinech, ale jen o kvalitě vizuálního umění ve veřejném prostoru, musíme si jako demokrati přiznat, že jsme drtivě prohráli. Je to nesouměřitelné. Mezi lety 1965 až 1991 vzniklo jen v Praze na 2500 děl, po roce 1991 jen 59. Navíc, dřív v rozhodovacích komisích neseděl nikdo z titulu stranické funkce, ale jen odbornosti, kdežto dnes o výběru díla rozhodují politici. Tehdejší realizace vítězí nejen počtem, ale i kvalitou,“ doplnil. Naději vidí v tom, že zavede systém tzv. Percent for Art, tedy že 2 % z každé stavby v Praze budou vyhrazeny na realizaci ve veřejném prostoru, které budou tak jako ve světě vybírána odbornou komisí, tak jak je tomu běžné na Západě. V minulém režimu to byly 1-4 % a zákon zanikl v roce 1991. Zajímavé je, že jako první přišla s legislativním-procentuálním řešením, jak zajistit realizaci výtvarného umění v rámci architektury, vláda Spojených států amerických v roce 1934.

FOTO: Umění ve veřejném prostoru – Pavel Karous

Umění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - Pavel Karous, foto Ondřej Tylčer, malá fotkaUmění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - 24 Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, Kontakty, stanice metra Národní, Praha, 1987, odstraněno při privatizaci – foto archiv Pavla KarouseUmění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - 1973, Stanislav Kolíbal, 1964, sádrový model opěrné zdi nuselského mostu – foto archiv Pavla KarouseUmění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - Bolt 2017 – foto archiv Pavla KarouseUmění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - Dominik Lang, pomník Maxovi Van der Stoelovi, 2017, park Maxe Van der Stoela, Vršovice – foto archiv Pavla Karouse
Další fotky
Umění ve veřejném prostoru – Pavel Karous - Pavla Sceránková, Cestující, ocel, 2018, Pankrác – foto archiv Pavla Karouse

Karous, spolu s kolegy, v současné době pracuje na rozsáhlé publikaci o Hotelu Praha, která bude reflektovat i hospodářsko-politicko-sociální vývoj jeho doby. Zároveň jezdí po základních a středních školách a přednáší o antifašistickém umění. Žákům a studentům prezentuje různé obrazové materiály, kterými umělci varovali před blížící se nacistickou katastrofou ve 20. a 30. letech.

Dnes, 16:27
Nastalo období výletů, a tak mnoho z nás přemýšlí, kam se vydat. Jeden z vděčných...
Dnes, 16:13
Státní zdravotní ústav (SZÚ) dosud potvrdil 96 případů indické mutace delta nového typu koronaviru. V...
Dnes, 13:38
Komerční článek
Český patent na třídění odpadu z dílny beskydského kreativního studia MamiArt je unikátní v tom,...
Dnes, 13:38
Pánové z Londýnské královské společnosti jsou opravdu smutní. Vážili svoji cestu tak daleko na východ...
Dnes, 13:21
Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR eviduje případy, kdy zařízení nevyplatila zaměstnancům odměny za...
Dnes, 09:03
Po první dávce očkování od firmy AstraZeneca je možné aplikovat druhou dávku od jiného výrobce,...
Dnes, 08:23
Po nočních bouřkách je v Česku bez elektřiny zhruba 45 tisíc odběrných míst, hlavně ve...
Dnes, 08:18
Prostředek k očipování obyvatelstva, škodlivá látka způsobující neplodnost a krvácení z nosu, či dokonce nástroj...
Dnes, 07:08
Není čas ztrácet čas, řekla si čínská firma, která postavila obytný dům o deseti patrech...
Dnes, 06:54
Není příliš známá a vlastně ani příliš velká, se svými 386 obyvateli je Spillville skutečně...
Včera, 14:09
Příští týden v pondělí má vláda představit opatření ve školách, která mají od nového školního...
Reklama