Rozhodnutí o demolici vzbuzuje emoce, názory odborníků jsou různé. Sochař Pavel Karous považuje budovu za poklad internacionální brutální architektury, která je již na Západě všeobecně obdivována a stále častěji chápána, podle architekty a designérky Evy Jiřičné se o tak významné dílo, aby mělo být zapsáno jako kulturní památka, nejedná…
Letos jde již o druhou budovu v “rudém”
Trangas hořel, krvácel, to bylo hlavní sdělení skupiny Bolt 958, která taktéž rudou barvou letos v srpnou upozornila na privatizaci Mánesa, kdy potravinářská červená vytékala z budovy Mánesa přímo do Vltavy. Tentokrát v rudém dýmu, způsobeném protitankovými dýmovými granáty, na chvíli mizel Transgas, červeň se rozlehla po okolí, dým byl i cítit… “Co se to děje?” ptala se starší paní? “To je protest proti plánovanému zbourání Transgasu,” zněla odpověď. “S takovým protestem souhlasím!” odvětila. “Proč by to měli bourat?! Vždyť padá jeden dům za druhým,” přidala se druhá. “Mně je to nějak jedno,” odvětil další kolemjdoucí… Na místě později zasahovala policie. Nedávno jsme informovali o jiném protestu.
Přímá akce byla reakcí na nedávné rozhodnutí bývalého ministra Daniela Hermana (KDU-ČSL), který zastavil přezkumné řízení o neprohlášení budov Transgas za památku, čímž může dojít k demolici a následně může být realizován developerský záměr. “Soubor staveb bývalého Plynárenského dispečinku a Ministerstva paliv a energetiky, situovaný v bloku pod budovou Československého rozhlasu, mezi ulicemi Římská a Vinohradská, vznikl mezi léty 1966–1976 podle projektu Ivo Loose, Jindřicha Malátka, Jana Eisenreicha a Václava Aulického. Komplex tvoří tři stavby, zasazené do architektonicky ztvárněného parteru, jehož součástí je i fontána při jihozápadní hraně pozemku,” uvádí na svém webu Klub za starou Prahu, který se také staví proti demolici.
Názory odborníků se liší
A jaké jsou odborníků? Dva jsme oslovili. “Nepodbízivý Transgas je poutavý svým razantním tvaroslovím, impresí dobového technooptimismu a sci-fi retro estetikou, která vybízí k úvahám o chápání utopické budoucnosti v 60. a 70. letech. Skvělý výsledek vznikl z mimořádné pozornosti, kterou jeho autoři věnovali propojení architektury, designu a užitého umění. Je jasné, že unikátní soubor budov Transgas nemůže být nahrazen v současné situaci kvalitnější stavbou, což by měl být jediný možný argument pro zbouraní zdravé budovy,” uvedl pro Náš REGION sochař Pavel Karous.
Jiný názor má architektka a designérka Eva Jiřičná, podle níž se o významná díla, která by měla být zapsána jako kulturní památky, v případě budov Transgasu nejedná. “I když jde o stavby, které se pokoušely narušit dosti monotónní architekturu socialistického Československa, jde zároveň o stavby, které byly projevem omezeného dobového urbanismu, který cíleně boural přirozenou strukturu měst a vytvářel až bezcitně solitéry nikoliv na zelené louce, ale uprostřed starší a velmi logicky uspořádané blokové zástavby. Jejich prohlášením za památku by společnost fixovala dávno vytvořenou chybu. Sama se nedomnívám, že současná výstavba stojí za zachování, naopak si myslím, že bude lepším místem jejich demolicí,“ uvedla v prohlášení pro naši redakci.
