Klinika není o konzumu, ale o sdílení
Alenu rozhořčily zprávy o tom, že Klinika by měla skončit, a rozhodla se veřejně ji podpořit. »Díky Klinice se dcera začala zapojovat do úklidu, do přípravy jídla, všechno tam dělají společně, jeden nastrouhá brambory, další je dá vařit,« říká Alena. Líbí se jí to! »Je málo tak světlých bodů společnosti, všude jen samé katastrofické scénáře. Na Klinice se mi líbí, že není o konzumu, ale o společném sdílení. Je tam třeba šatník, kam může kdokoli přinést oblečení, a kdokoli, kdo potřebuje, si může jakýkoli kus zase odnést,« přibližuje Alena.
»Dcera mi říkala, že nyní hrozí vyklizení Kliniky a je potřeba každého, kdo se za ni postaví. Proto tak vaším prostřednictvím činím. Dcera z Kliniky chodí jako vyměněná, učí se tam solidaritě, tomu, že je třeba si pomáhat,« dodává Alena. Sama se zašla, asi před rokem, na Kliniku podívat. »Moc se mi tam líbilo. A štve mě, že stát nechal ten dům tak dlouho chátrat. Vadí mi i to, že byl převeden na Správu železniční dopravní cesty, je to podle mě účelové. SŽDC ten barák nepotřebuje, zato nezávislá kulturní centra v Praze chybí. A taky se mi líbí, že tam nacházejí útočiště studenti, kteří přijedou do Prahy na pár dnů a nemají peníze na drahý hotel. Proč by měli utrácet za hotely? Je přece dobré, že existuje něco, co nepodlehlo diktátu konzumu,« říká rozhořčeně Alena.
Žádní narkomani – platí tu jasná pravidla
»Už Komenský říkal, že cestování je součástí výuky, díky centrům jako je Klinika mohou lidé cestovat, aniž by se museli bát, že nebudou mít kde spočinout,« dodává. »Vadí mi, že jim tam občas vypínají vodu, že jim stát hází klacky pod nohy, že se proti nim vymezují mnozí politici. Vadí mi ty lži, které se šíří, že se tam schází narkomani. Není to pravda, tam jsou lidi, kterým o něco jde, jsou tam stanovena jasná pravidla, jak je třeba chovat se. Moc se mi líbí záhonky, které jsou vzorně upravované, pěstují tam zeleninu a bylinky, pomáhá tam i člověk bez domova, který o ně pečuje,« pokračuje Alena. Je vidět, že je všeho plná. »Nechci být patetická, ale Klinika je ukazatel cesty do pomyslného ráje,« říká.
Na Klinice je vše potřebné
Kliniku hájí i její dcera Jana Jiříková, která tam dochází. »Kliniku mám ráda z pozice člověka, který si uvědomuje, že kdyby mi bydlení nezajistili rodiče, neměla bych kde bydlet. Na Klinice je zázemí, které lidem pomáhá, a jsou tam jiné podmínky než v centrech pro lidi bez domova,« uvedla pro Náš REGION. Žádná z akcí, které jsou na dobrovolné bázi (kupříkladu jazykové kursy nebo veganská kuchyně), by na Klinice nemohla být pořádána, kdyby aktivisté budovu a zahradu v roce 2015 vlastními silami nevyklidili. Koncem roku 2014, kdy chátrající a tři roky prázdný objekt (v souladu se squatterskými zásadami obsazovat výhradně prázdné chátrající budovy, o které se vlastník dlouhodobě nestará) obsadili, tam našli jen hromadu odpadků a binec.
Nyní je tam vše potřebné, včetně funkční kuchyňky a sociálního zařízení. Jak již bylo v médiích uvedeno, Autonomní centrum Klinika je nyní v ohrožení, squatterům hrozí vykázání z objektu. Smlouva mezi nimi a státem dávno vypršela a bývalý majitel – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových – budovu oficiálně předal Správě železniční dopravní cesty. Squatteři prohráli soud o užívání budovy. »A právě proto cítím potřebu ozvat se a za Kliniku se nějakým způsobem postavit,« uzavírá Alena.
