Dnešní Václavské náměstí – dříve Koňský trh, je stejně tak staré jako Karlova Univerzita v Praze. Vzniklo totiž na základě zřizovacího dekretu českého krále a císaře římského Karla IV., jako součást projektu Nového Města pražského.
„Zakládací kámen Nového Města pražského máme poměrně přesně datovaný. Je to 26. března 1348. Někdy na podzim roku 1347 uvažujeme o tom, že probíhalo vyměření Nového Města a to je velmi zajímavá a záhadná záležitost, jak byli schopni pomocí tehdejších nástrojů vyměřit náměstí dlouhé skoro tři čtvrtě kilometru. Snažíme se na některé otázky odpovědět, některé otevřít a připomenout neuvěřitelný mix událostí, které se tady odehrály v druhé polovině 19. a hlavně během 20. století,“ řekl Ondřej Šefců, ředitel pražského Národního památkového ústavu a autor výstavy v jedné osobě.
Tady na Václavském náměstí v Praze se odehrály slavné, smutné, ale i politováníhodné okamžiky, které provázely naší zemi. V přeneseném slova smyslu sedá říci, že Václavské náměstí je cosi jako naše paměť národa.
Na náměstí byli Václavové (a koně) dva
První pomník sv. Václava byla raně barokní jezdecká socha z let 1678–1680, kterou vytvořil Jan Jiří Bendl z žehrovického pískovce. Kameník Jan Bureš ji umístil na barokní kašnu uprostřed Koňského trhu naproti dnešní Jindřišské ulice. Konávaly se u ní mše pod širým nebem, například během morové epidemie v roce 1713, kdy bylo zakázáno shromažďování v kostelech. V roce 1827 byla přemístěna na klasicistní podstavec od architekta Josefa Krannera před dům U Arcivévody Štěpána, na jehož místě dnes stojí Hotel Evropa. 12. června 1848 sloužil u sochy kněz Jan Arnold mši (která byla jako první pražská událost vyobrazena daguerrotypicky), která byla počátkem Pražského červnového povstání (též Svatodušní bouře), při kterém zahynuly čtyři desítky osob a Marie Eleonora ze Schwarzenbergu, manželka zemského velitele a hrobaře revoluce Alfreda knížete Windischgrätze.
V souvislosti s touto událostí a sochou bylo náměstí na návrh Karla Havlíčka Borovského přejmenováno na Václavské (původně tedy Svatováclavské). V roce 1879 byla Bendlova sochaře přenesena na Vyšehrad, v roce 1959 vytvořil kameník Jiří Novák kopii, originál je v Lapidáriu.
Národ potřeboval víc bojovníka, než světce
Pomník svatého Václava v Praze patří mezi nejznámější sochařská díla v Čechách. Jeho autorem je profesor Josef Václav Myslbek, který na něm pracoval více než třicet let. Spoluautory sousoší byli architekt Alois Dryák (architektonická úprava) a sochař Celda Klouček (ornamentální výzdoba).
Soutěž na vytvoření díla byla vypsána v lednu 1894 a zúčastnilo se jí osm sochařů. První cena nakonec nebyla v soutěži udělena a druhou cenu si rozdělili Myslbek a Bohuslav Schnirch. Ten pojal jezdeckou sochu svatého Václava jako sochu světce, jedoucího na koni a žehnajícího davům, Myslbek naopak zvolil netradiční podobu svatého Václava jako bojovníka. Po vzrušených diskusích v kruzích odborné i laické veřejnosti, a také v kruzích politických, byla nakonec zakázka zadána Myslbekovi
Časem byla jezdecká socha svatého Václava na modelu doplněna ještě čtyřmi sochami stojících světců, Ludmily, Prokopa, Vojtěcha a Ivana. Socha sv. Ivana byla nakonec nahrazena sochou blahoslavené Anežky. Svat Vojtěch měl v prvních plánech stát na čelní straně podstavce, ale jelikož není dokonale proveden (při bližším pohledu soše jakoby chybí jedna noha), byl umístěn dozadu a v popředí se ocitl sv. Prokop.
Pomník byl oficiálně odhalen v roce 1913, o jedenáct let později byl osazen i chybějící sv. Vojtěch.
Velkou pozornost věnoval sochař podobám tváří všech světců, např. sv. Vojtěch má tvář arcibiskupa Františka Schönborna a sv. Prokop zase tvář samotného Myslbeka. Modelem pro sochu koně se stal sedmiletý hřebec Ardo III., východofríský teplokrevník, patřící podle jedněch pramenů armádě, podle jiných Alexandru Brandejsovi, Myslbekovu příteli a statkáři ze Suchdola.
Na Koňskou bránu se chodilo na procházku a do kavárny
Když už jsme zmínili svatého Prokopa – Koňský trh uzavírala Brána sv. Prokopa, více ale známá jako Koňská brána. Byla ve 2. polovině 14. století jako součást opevnění Nového města. Brána neměla padací most a byla obklopena zahradou. V roce 1836 ji v empírovém
slohu přestavěl vídeňský architekt Peter Nobile. Horní plocha sloužila Pražanům jako vyhlídkové místo s blízkou kavárnou. V letech 1875–1876 byla brána zbořena. Na jejím místě byla v letech 1885–1891 postavena budova Národního muzea.
Ještě několik zajímavostí o Václavském náměstí
– V původní podobě protékal prostředkem současného Václavského náměstí Vinohradský potok, který ústil do rybníka na Můstku, a který byl později v rámci terénních úprav sveden do kanalizační sítě
– 10. dubna 1895 bylo uvedeno do provozu osvětlení elektrickým proudem.
– Dlažby se náměstí dočkalo až v druhé polovině 19. století.
– Možná si vybavíte ten moment – při okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 kulomety na sovětských tancích z Václavského náměstí nesmyslně ostřelovaly budovu Národního muzea. Rusové si totiž mysleli, že právě toto je budova Československého rozhlasu.
– V roce 2010 z 63 domů na náměstí patřila necelá polovina zahraničním majitelům a pouze sedm pražskému magistrátu.
