Demonstrace začala malým scénickým happeningem s maskami, kterou byl ztvárněn i Herman. Byl “konfrontován” s tím, že o Transgasu mluvil jinak před volbami, jinak po nich, sděleno bylo i to, že stejně tak nezabránil ani demolici Kozákova domu na rohu Václavském náměstí a Opletalovy ulice, na jehož místě je nyní prázdno a má tam být taktéž vybudován megalomanský developerský projekt.
Architekt Václav Aulický, spoluautor budov Transgas, řekl, že se jedná o stavbu přecházející od brutalismu k technicismu, nechce podle svých slov litovat toho, že bude zbořen kus jeho života, vadí mu ale, že padá jedna stavba ze 70. a 80. let za druhou. Zmínil například hotel Praha v šesté městské části. Nezlobí se podle svých slov na ty, kteří chtějí stavět a vydělávat, ale na zodpovědné činitele, které si platíme z vlastních daní.
Rapper Vladimír 518 uvedl, že by byl rád, aby stavba byla zachována pro budoucnost. Historička umění Milena Bartlová řekla, že demolicemi obdobných budov se vymazává národní paměť, rozhodnutí Hermana označila za nemorální. Předsedkyně Klubu za starou Prahu Kateřina Bečková zkritizovala i památkové orgány, které podle ní zapomněly, komu jsou zodpovědné – nikoli nadřízenému nebo sponzorům, “ale nám”.
Na demonstraci zazněly i hlasy dalších odbornic a odborníků. Kupříkladu sochaře Pavla Karouse, který v rámci projektu Vetřelci a volavky ochraňuje ve veřejném prostoru umělecká díla z doby před listopadem 1989. V rámci demonstrace proti demolici Transgasu parafrázoval citát Heinricha Heine “Tam, kde se pálí knihy, se budou nakonec upalovat lidi” “Tam, kde se bourá umění, se bude bourat i demokracie,” řekl Karous. Demonstrace se zúčastnilo i mnoho mladých lidí, kupříkladu Martin Böhm, student Akademie výtvarných umění, který budovu i výtvarně ztvárnil.
Historii budov Transgas připomíná na svém webu Klub za starou Prahou: „Soubor staveb bývalého Plynárenského dispečinku a Ministerstva paliv a energetiky, situovaný v bloku pod budovou Československého rozhlasu, mezi ulicemi Římská a Vinohradská, vznikl mezi léty 1966–1976 podle projektu Ivo Loose, Jindřicha Malátka, Jana Eisenreicha a Václava Aulického. Komplex tvoří tři stavby, zasazené do architektonicky ztvárněného parteru, jehož součástí je i fontána při jihozápadní hraně pozemku.“
Po skončení demonstrace se někteří přítomní přesunuli před roh Václavského náměstí a Opletalovy ulice, kde stával Kozákův dům, kde byl vyjádřen nesouhlas s jeho demolicí. Dům vznikl v roce 1920 podle návrhu Bohumíra Kozáka. Nyní tam má vzniknout developerský záměr “květinový dům”, který podle mnoha odborníků naruší tamní panorama.
