Jan Čenský: Dělej, co tě baví. Jinak bude život na prd!

Další fotky

Krátce před chystanou premiérou muzikálu Láska nebeská složeného z písní Waldemara Matuška jsme si nejen o něm povídali s hercem Janem Čenským, který se v něm objeví v roli tatínka a také zazpívá.

Jaký máte vztah k Waldemaru Matuškovi?

Právě Walda a jeho písničky – to je moje mládí. A ta jeho neuvěřitelná energie! Vždycky chtěl hrát čerty a taky mu říkali čerte. Navíc je to hvězda, která si svůj úspěch vydobyla opravdu až úplně ode dna. Na začátku své kariéry přespával v divadlo Semafor dole pod jevištěm na šálách. Poznal chvíle slávy i ty opačné. My jsme se několikrát osobně potkali a taky mi bylo blízké, že zpíval country. Waldemar Matuška je pro mě takový idol.

Co v muzikálu Láska nebeská hrajete a zpíváte vy?

Říkat, že tam zpívám, je trošku odvážné. Řekl bych, že tam mám jednu píseň. Jsem zvědavý, jak na tom budu se zpěvem, ale budu na sobě hodně pracovat. Mám dokonce milánskou školu La Scala – ne, dělám si srandu, ale doufám, že to nepokazím. Mně se hrozně líbí scénář muzikálu od Zdeňka Zelenky. Navíc se se Zdeňkem hodně dobře známe, pracovali jsme spolu a mám rád jeho velmi slušné režírování. Myslím si, že má rád herce a že je to na tom poznat.

Hraji tam tatínka, který má docela hezký vývoj. Nejdřív je to morous, ale pak se promění – což je důkaz toho, co dokáže láska. Ten kakabus, kterého hraji, se díky ní nakonec úplně rozsvítí. Navíc ten název mi evokuje nejen tu písničku (Ach, ta láska nebeská, kdysi velice slavný duet Waldemara Matušky a Evy Pilarové, pozn. red) ale i film Láska nebeská nebo divadelní představení Mezi nebem a zemí. Tam jsou duchové a tady také hraje duch. Mně se ten příběh hrozně líbí a myslím, že autor muzikálu do mozaiky toho příběhu velice pečivě složil ty Waldovy písničky. Moc se na to těším.

Dřív jste býval hlavně v rolích princů a idolů dívek a žen. Jak se vám přecházelo do kategorie tatínků?

Jsem strašně rád, že ještě předtím, než budu dostávat roli dědečků, tak mě stihli obsadit do role tatínka. Myslím si, že to bude asi poslední tatínek, co budu hrát.

Herectví jste studoval v jednom ročníku například s Ondřejem Vetchým nebo Lukášem Vaculíkem. Oni jsou také v roli určitých idolů. Jaký máte spolu vztah?

My jste teď dokonce nedávno s Lukášem točili. To bylo hrozně příjemné zjištění, že po těch letech, co jsme dostudovali, jsou ti kluci pořád stejní. Během té naší spolupráce jsem měl pocit, že jsme se vrátili zase o čtyřicet let zpátky. To bylo hrozně fajn. Někteří lidé časem zblbnou a stane se z nich nepochopitelně úplně někdo jiný, ale třeba právě v případě toho Lukáše, jsem se opravdu pošoupnul o čtyřicet let zpátky. Říká se, že když posloucháte muziku svého mládí, tak vás to do toho mládí zase šoupne. Tak to je i tenhle případ.

Málokdo asi ví, že jste byl jedním z těch, kteří svého času podepsali petici Několik vět. V té době jste si možná naplno neuvědomoval, co všechno tím riskujete. Měl jste docela slušně rozjetou kariéru a ještě nebylo jasné, že režim už brzy skončí. S čím jste do toho tenkrát šel?

Ty bylo hrozně jednoduché – mě se to, co v ní bylo napsáno, prostě líbilo a souhlasil jsem s tím. Pak samozřejmě přišly následky, ale v tu chvíli, kdy jsem to podepisoval, jsem si říkal: „No, to je jasný, přece. To je perfektní, pod to se můžu podepsat a dát ruku do ohně.“ Pak se tedy ale děly věci.

Když se podíváte od doby, kdy jste to podepsal, po dobu, kde jsme dnes, co byste k tomu řekl?

To jsme zabrousili do úplně nepohádkového tématu. Co bych k tomu řekl? Taková deziluse. Zvláště v této době. Co všechno se pod heslem koronavirus dá schovat? Trošku mě děsí, kam až půjdeme. Bohužel s tím my, občané, kteří posloucháme a musíme plnit ta opatření, moc neuděláme.

Tento rozhovor je určen především pražským čtenářům. Vy jste se v Praze narodil. Jaký k ní máte vztah?

Já jsem se narodil přímo na Vltavě na Štvanici, kde teď stojí centrální tenisový kurt. A 1. května ráno, takže já jsem byl takové májové kotě. Pan primář dokonce mamince poděkoval za to, že mě musel rodit, a proto nemusel do průvodu.

Praha 1, to jsou pro mě Ledeburské zahrady, Nerudovka, Hradčany, tam jsem chodíval randit. Praha 2 – Kladská ulice, kam jsem chodil do školy, a Riegrovy sady, kde jsem běhal za Bohemku. To jsou pro mě Královské Vinohrady. Když se řekne Praha 4, tak se mi vybaví Kunratice, kde jsem běhal Velkou kunratickou. A také Thomajerka, kde mě poprvé operovali,  slepé střevo. Na Praze 5 jsem nějaký čas bydlel a byl odtud i můj otec, takže Smíchov miluji a mám k němu blízko. Praha 6, Dejvice, to je pro mě luxusní čtvrť. Na Praze 7 jsem se svojí první láskou bydlel ve Strojnické ulici. Ale to dopadlo špatně. A Praha 10, tam jsem vyrůstal, v zahradě ve městě, a v Hostivaři jsem běhával a trénoval. Desítka je pro mě mystické místo, protože tam jsem se i zamiloval. Poprvé.

Já Prahu moc miluji, i když už v ní nebydlím. Vyrůstal jsem na vesnici v Orlických horách, a když jsem měl na výběr bydlet v Praze nebo si za stejné peníze něco venku postavit, tak jsem využil tu druhou možnost. A už bych neměnil.

V dobách vaší největší slávy vás nejspíš ženy nenechávali na pokoji. Přesto máte velice stabilní manželství. Jak jste to ustál?

To se zeptejte mé paní, ta má totiž největší zásluhu na tom, že jsme oslavili už 31 let, co jsme spolu. Já jí obdivuji a moc jí děkuji za to, že to se mnou vydržela. Já bych to nevydržel. Já už bych se dávno kopnul někam.

Jste lektorem herectví, jaké to je?

Já moc herectví neučím. Vyučuji semináře komunikace, rétoriky a vystupování. Herectví moc ne, spíš učím ty, co vystupují, aby nic nehráli, ale byli sami za sebe. To je někdy dost těžké.

Máte syna Matyáše, který je velice podobný. Co dělá?

Říká se, že matka je vždycky jistá, ale tady to myslím taky vyšlo (smích). Maťa – já ho mám hrozně rád. A jsem hrozně rád, že se máme rádi vzájemně. Snažil jsem se ho vychovávat tak, aby nebyl jako jedináček, aby myslel i na okolí, na ostatní, a to si myslím, že se snad povedlo. Co dělá? Dřív dělal ajťáka, což ho moc nebavilo, ale vydělávalo mu to. A teď dělá to, co ho baví, to znamená, že fotí a leze po skalách, ale moc nevydělává. Já jsem rád, že se takhle trošku rozkoukává a říkal jsem mu, ať dělá, to co ho baví, jinak bude život na prd.

FOTO: Jan Čenský

Jan Čenský - Jan ČenskýJan Čenský - Jan ČenskýJan Čenský - Jan ČenskýJan Čenský - Jan ČenskýJan Čenský - Jan Čenský
Další fotky
Jan Čenský - Jan ČenskýJan Čenský - Jan ČenskýJan Čenský - Jan Čenský

Máte za sebou hodně ošklivý úraz. Co se vám stalo?

Protože jsem si myslel, že jsem neohrožen, rozbil jsem si na kole hubu, a docela hodně. Ležel jsem pak deset dnů v nemocnici a ještě další měsíc nebo dva jsem měl problémy se stabilitou, protože jsem měl narušené vnitřní ucho a odchlíplou mozkovou plenu. Sám jsem byl hodně překvapen, jak dlouho ta rekonvalescence trvala. A přišel jsem na dva faktory, proč se to stalo – jsem starý a byl jsem střízlivý.

Možná, že jste si na hraně života a smrti si něco uvědomil?

Tak přímo na té hraně jsem asi nebyl. Ale když mě pan docent Kolář řekl, ať jsem rád, že budu chodit, protože těch úrazů je poslední dobou opravdu hodně a poměrně vážných, pochopil jsem, že to je varování. Protože přece jenom léta běží a na lyžích i na kole miluju rychlost. Přehnal jsem to.

 

Jan Čenský

  • Narodil se 1.5.1961
  • Hrál ve filmech Princové jsou na draka, Když rozvod, tak rozvod, Koloběžka první, O princezně, která ráčkovala, Sen o krásné panně, Léto s gentlemanem nebo Casting na lásku a v TV seriálech Zkoušky z dospělosti, Sanitka, Rodáci, Dobrodružství kriminalistiky, Dlouhá míle, Život na zámku, Kriminálka Anděl, Rodinné vztahy a Ordinace v Růžové zahradě.
  • Je vyhledávaný moderátor a dabér
Ema Karpeles
Včera, 15:40
Až zazvoní. Takový název nese nový singl třináctileté Emy Karpeles. Jedná se o školní písníčku,...
Včera, 11:40
Znělcový vrch Ortel se nachází na Českolipsku mezi obcemi Cvikov a Sloup v Čechách v...
Včera, 10:20
Komerční článek
Za aktivitu v aplikaci získáváte WCR body, které je následně možné zpeněžit, nakoupit za ně v...
Včera, 10:20
Většina příběhů pražských brownfieldů si je podobných. Byly to původně periférie s industriální minulostí. V...
Včera, 08:11
Linky podzemní dráhy dnes najdeme takřka v každé světové metropoli, přičemž velikost města ne vždy...
26.11.2020
Po dlouhých dvaceti letech se čeští čtenáři opět dočkají nového vydání slavné knihy Tři jízdenky...
26.11.2020
Nedaleko lázeňského města Karlovy Vary, přibližně deset kilometrů východně, v nadmořské výšce 717 metrů na...
26.11.2020
Statistiky epidemie covidu-19 se podle premiéra Andreje Babiše (ANO) nezlepšují tak, jak si vláda představovala....
Ilustrační foto
26.11.2020
Počínaje 1. prosincem zřizuje Husitská diakonie krizovou linku 222 766 030, na kterou může volat...
26.11.2020
Viděli jste někdy naživo odpich u vysoké pece? Sršící jikry, oslnivě bílá záře a žhnoucí...
26.11.2020
Pražský dopravní podnik, a především designérka Anna Marešová se dočkali nejvyššího ocenění pro speciální vyhlídkovou...
Reklama