K titulku článku mě inspiroval výrok Michaela Beneše, čestného člena komise pro UNESCO. Tento bývalý úředník ministerstva kultury žádost o zapsání Kutné Hory na světový seznam kulturního dědictví předkládal. Ve vzpomínkovém videu, vypráví o svém příjezdu do Kutné Hory začátkem devadesátých let minulého století. Město přirovnává k Šípkové Růžence značně zaprášené a pavučinami opředené. K tomu, aby se podílel na úsilí místních občanů o zápis Kutné Hory na tak významnou listinu, ho přesvědčila nejen neporušenost struktury historického jádra, ale i osobní setkání s MUDr. Alexejem Říhou, který na ministerstvo kultury doručil petici občanů vyjadřujících přání, aby se Kutná Hora na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví ocitla.
Jak to tenkrát bylo
je název výstavy konané na podzim roku 2020 ve Spolkovém domě v Kutné Hoře. Výstavu však nemohl, ze známých důvodů, vidět dostatečný počet návštěvníků. Část informací, které výstava přinášela, je možné získat i z videí na internetové adrese Kutná Hora -You Tube.
Co předcházelo datu 9. 12. 1995, co vlastně je na seznamu UNESCO zapsáno a proč, jaké byly podmínky přijetí a jak se vítězství nakonec oslavilo, přibližují čtyři rozhovory s pamětníky Jaroslavem Rezlerem, Alexejem Říhou, Michaelem Benešem a Ivo Šancem. Cenný vzpomínkový materiál byl vytvořen za podpory Města Kutná Hora a Ministerstva kultury ČR, Autorkou je Ing. Monika Pravdová z oddělení cestovního ruchu a marketingu při Městském úřadu v Kutné Hoře.
Jak to bylo před UNESCEM – proměny historického jádra města
pod tímto názvem připravila Nadace Kutná Hora památka UNESCO ve spolupráci s městem Kutná Hora celoroční výstavu v Dačického domě. Kromě toho, že výstava přibližuje zdevastované historické jádro na konci osmdesátých let a mapuje opravu nejdůležitějších památek, kladla si za cíl přiblížit i historii Kostnice a výsledky archeologického průzkumu. Část fotografií se objevila i v ulicích Kutné Hory na Palackého náměstí, u Jezuitské koleje a naposled před Vlašským dvorem. Panely s černobílými fotografiemi byly při procházkách městem v době uzavření veškeré kultury příjemným zpestřením. Potěšující je, že výstava byla prodloužena do jara 2021.
Město dvou katedrál
Tento slogan vznikl při přípravě materiálu předkládaného komisi pro UNESCO, ujal se a používá se právem dodnes. Nakonec přesné znění zápisu zní: Historické jádro Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. V souvislosti s touto skutečností nabídlo České muzeum stříbra výstavu Stavitelé katedrál. Ani o tuto výstavu nás epidemiologická situace nepřipravila úplně. Textová část výstavy Marka Záhory a Josefa Kremly je k dispozici na https://vt.cms-kh.cz/stavitele-katedral/index.html. Kompletní virtuální prohlídka této výstavy je přislíbena na rok 2021.
Co se změnilo a k čemu je nám to dobré
Současný stav společnosti umrtvené pandemií tuto otázku přímo evokuje. Přestože pamětníci jasně říkají, že zápis na Listině světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO rozhodně přivedl do města víc návštěvníků a s tím souvisejících financí, epidemie nám ukázala, že to nemusí vždycky platit. Nesporným přínosem byla nutnost se o město i o jeho jednotlivé památky dobře postarat. Takže Kutná Hora v těchto dnech chvílemi sice připomíná Šípkovou Růženku, ale je to princezna krásná a přitažlivá. A v dobrých časech i velmi živá. Troufám si tvrdit, že ve městě není člověk, který by stihl absolvovat všechny akce, které se nabízely. Cílem bylo a bude udržet návštěvníka ve městě přes noc, což ve městě relativně nedaleko Prahy opravdu není snadné.
V dobré společnosti
V roce 1995 byla na seznam UNESCO zapsána např. i města Avignon a Edinburgh, Je příjemné být v tak dobré společnosti. Příjemné a zavazující. Město nepatří jen současným Kutnohořanům, patří světovému dědictví. Nezbývá než popřát, aby se vždycky našlo dost vzdělaných, kultivovaných a pracovitých lidí, kteří tento poklad dokážou uchovat.
