Vyučil se u známého fotografa Carla Teufela (1845 – 1912) v Mnichově.
V roce 1887 získal vysvědčení, že je schopen samostatného podnikání „ve všech způsobech“ fotografie a v Přelouči si založil portrétní ateliér.
Rutinní ateliérová práce mu však neposkytovala příliš uspokojení.
Začal se specializovat na „momentní“, zpravodajskou fotografii a přestěhoval se do Prahy – i s celou početnou rodinou. (Úředně je ale veden jako samostatně žijící na adrese Praha II-Nové Město, Palackého 720/5.)
Největším zvratem kariéry byla Jubilejní výstava, konaná během roku 1891.
Jeho snímky se poprvé objevily ve výstavním deníku Praha a svým způsobem se jednalo o senzaci, neboť zachytil nehodu balónu Kysibelka.
Od té doby se jeho fotografie na stránkách časopisu objevovaly pravidelně.
Na Jubilejní výstavě snad nejvíce Rudolfa fascinovaly balónové lety. Soubor jejich snímků s vygradováním děje je označován za první skutečnou fotografickou reportáž v Čechách. Postupně se ke zpravodajským snímkům přidávaly další náměty, třeba cvičení hasičů, cvičení sportovců, záběry architektur, interiéry.
Orientace na náročnou a finančně riskantní momentní fotografii se ukázala být správná a Rudolf Bruner – Dvořák začal být brzy považován za nejvýznamnějšího odborníka v této oblasti. 20. prosince 1891 mu bylo schváleno používání titulu „Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este“. Začal následníka trůnu doprovázet na honech, při zábavách ve Sv. Mořici. Fotografoval jeho rodinu i ve vysloveně rodinných situacích. Snímky zachycující Ferdinandovy děti při hrách jsou přirozené a nenucené.
Podobně nekonvenčně a nestrojeně zachycoval také žertovné situace při lovu nebo třeba i při manévrech.
Díky vztahu s následníkem trůnu fotografoval v devadesátých letech zámky Ferdinanda d’Este na Konopišti a v Chlumu u Třeboně, Rudolfu Lichtensteinovi exteriéry i interiéry na Hluboké. Na panství Nosticů Bruner – Dvořák již v první polovině devadesátých let fotografoval koně, kteří se objevují jako jedno z hlavních témat po celou dobu jeho fotografické dráhy.
V období 1904 – 1910 patřil mezi kmenové autory nejvýznamnějšího obrazového časopisu v češtině, Českého světa.
Roky 1907 – 1910 jsou považovány za vrchol fotografické aktivity. Díky svému vybavení se stal mnohem všestrannějším fotografem, což vedlo k větší tematické pestrosti, prohloubení techniky a stylu práce.
Následovaly tematické snímky z Bosny a Srbska.
Dalším novým tematickým okruhem, který souvisel s technickou dokonalostí, s technickým zvládnutím fotografického problému, bylo fotografování interiérů továren.
Je rovněž autorem několika inscenovaných fotografických výjevů, s jejichž kompozicí mu pomáhal bratr, malíř František Dvořák (1862 v Přelouči – 1927 v Praze).
Po roce 1910 se fotografování věnoval méně než dřív.
O jeho fotografické činnosti za války nejsou žádné zprávy.
Stárnoucí fotograf se jako zemský vlastenec cítil zklamaně.
30. října 1921 zemřel ve věku 57 let na srdeční vadu a vleklý zánět ledvin.
Pochován byl na Olšanech.
Žádné noviny ani fotografický tisk nevěnovaly zprávě o skonu velikána české fotografie ani řádku, s výjimkou Společenstva českých fotografů, které vyzvalo formou placené inzerce k účasti na jeho pohřbu. Nejen proto, že jeho velikost nikdo v té době nevnímal, ale také proto, že byl velkým fotografem šlechty a především osoby, která v té době byla přímo ztělesněním c.k. monarchie – Ferdinanda d’Este.
Dědicem fotografického díla a celého závodu se stal mladší bratr Jaroslav Bruner – Dvořák (1881 v Přelouči – 1942 v Praze). U Rudolfa se vyučil fotografem a asistoval při některých zakázkách. Někdy kolem roku 1905 začal být pověřován k samostatné práci. V roce 1914 se mu podařilo zaznamenat událost celosvětového významu – Atentát na Františka Ferdinanda d’Este.
Zdroj: Wikipedie
