Inspirace
V roce 1885 se v Budapešti konala uherská všeobecná výstava, která v Čechách vzbudila mimořádný zájem a vyvolala snahy o uspořádání obdobné výstavy v Praze. Průmyslník a předseda pražské obchodní komory Bohumil Bondy v roce 1887 inicioval ustavení zvláštní komise pro zřízení stálé výstavní budovy v Praze. Nakonec bylo rozhodnuto o postavení této pro konání průmyslové a zemědělské výstavy v bubenečském parku a v listopadu 1888 byl ustaven výbor pro přípravu výstavy ve složení Richard Jahn, František Křižík, Emil Kubinzky, Václav Nekvasil, Karl Umrath, Josef Wohanka a hrabě Karl Max Zedwitz. Tehdy také padlo rozhodnutí, že výstava se bude konat v roce 1891, na paměť stého výročí první průmyslové výstavy (první pražská výstava se konala v roce 1791 v areálu Klementina při slavnostní korunovaci císaře Leopolda II.) a bude tedy nazývána „jubilejní“.
Výstavní výbor byl složen z Němců i Čechů, velmi brzy ale začaly propukat spory, až nakonec Němci z výboru odešli a němečtí podnikatelé svou účast na výstavě odřekli. Předpokládali, že to bude konec plánů na výstavu, ale naopak – úsilí Čechů to jen posílilo a výstava tak byla organizována jako česká národní akce, demonstrující českou hospodářskou zdatnost a dovednost.
Výstaviště smetla velká voda
Vyměřovací práce začaly v březnu 1890, v květnu byla zahájena stavba výstavních budov, začala se stavět strojovna a konstrukce Průmyslového paláce. V září ale postihla Království české velká povodeň. V Praze strhla i část Karlova mostu, a na výstavišti způsobila značné škody. Dvě třetiny výstaviště byly zatopeny a stavební práce byly přerušeny. 11. září se zřítily čtyři oblouky železné konstrukce Průmyslového paláce. Katastrofa však ještě více podnítila
úsilí ke zdárnému zahájení výstavy v nadcházejícím roce. V říjnu 1890 se přihlásila cementárna Max Hergett s tím, že za cenu pouhých 6000 zlatých, což byla cena o polovinu nižší, než byla rozpočtová, postaví celou betonovou Křižíkovu fontánu. V té době již byla rozestavěná nebo dokončená stavba některých budov a pavilonů. Vzhledem k rozsahu naplánovaných prací a požadovanému termínu otevření výstavy v květnu 1891 bylo rozhodnuto, že stavební práce budou probíhat i v zimě. Stavební výbor zakoupil množství mrazuvzdorného vápna a kotel na ohřev vody pro výrobu malty.
Tak rozsáhlý projekt samozřejmě vyžadoval značné finanční částky. K financování výstavy byly zřízeny dva finanční fondy: fond základní a fond zárukový. Fond základní měl krýt výlohy v souvislosti s provedením výstavy, fond zárukový byl zřízen k vyrovnání případného schodku po závěrečném vyúčtování. Základní příjmy do obou fondů plynuly z příspěvků vystavovatelů. Výše příspěvků závisela na ročním obratu. Například továrny mající obrat vyšší než milion zlatých přispívaly do základního fondu částkou jeden až dva tisíce zlatých a do záručního fondu částkou dva až čtyři tisíce zlatých. Sněm království českého přispěl výstavě subvencí ve výši sto tisíc zlatých, do rozpočtu přispělo i množství finančních sbírek.
Horečné stavební úsilí i další přípravné práce směřovaly k jedinému – aby se 15. května roku 1891 brány Jubilejní zemské výstavy opravdu otevřely a v dokonalém lesku. Češi byli odhodláni dokázat sobě i světu, že uspějí.
