Ulice, čtvrť i schody jsou pojmenované po českém lékaři Eduardu Albertovi, který ale paradoxně nikdy jako lékař v Čechách, natož v Praze, nepracoval. Narodil se 20. ledna 1841 v Žamberku. Studoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a potom na Vídeňské medicínsko-chirurgické akademii. Promoval v roce 1867 a hned nastoupil na vídeňskou kliniku, v roce 1873 byl jmenován řádným profesorem chirurgie a přednostou kliniky v Innsbrucku. Zanechal tam tak nezapomenutelnou stopu, že jeho tamní následovníci se dosud hrdě honosí přídomkem dvanáctý či ikstý přednosta „po Albertovi“. Chtěl nastoupit jako přednosta na chirurgii v Praze, ale neuspěl, a ucházel se proto o stejné místo ve Vídni, kde později dosáhl velkých úspěchů.
Na univerzitě ve Vídni, kde žil od roku 1881, se stal profesorem. Kromě toho vedl soukromou praxi, mezi jeho pacienty, kteří pocházeli z různých společenských vrstev a z mnoha zemí, patřil i císař František Josef I. Jeho čtyřdílná kniha o chirurgii se stala základní učebnicí mediků a byla přeložena do francouzštiny a ruštiny. Je mu připisováno několik prvenství v lékařství: první provedené odstranění štítné žlázy, první operace tenkého střeva, první odstranění ledviny.
Výjimečné byly i jeho operace kloubů. Eduard Albert byl oblíbený nejen pro rozsáhlé vědomosti, ale rovněž díky svému vlídnému vystupování. Psal také básně, zajímal se o politiku. Byl donátorem českých studentů a umělců, podporoval výstavbu Národního divadla či vydání Dějin národu českého Františka Palackého. Svými styky s vysoce postavenými osobnostmi významně pomohl české politické reprezentaci. Byl poslancem říšského sněmu a byl zastáncem osamostatnění Čech. V roce 1890 byl zvolen členem České akademie věd a umění. Také jeho bratr František byl lékařem a spisovatelem, jedna sestra se stala spisovatelkou a druhá, herečka, založila v Žamberku muzeum.
Ke sklonku života se často vracel do rodného města, podporoval různé spolky a na hřbitově nechal postavit kapli svatého Vojtěcha. V roce 1889 koupil v Žamberku rozsáhlý pozemek a nechal si tady postavit vilu, v níž potom pořádal mnohá setkání s osobnostmi politického a kulturního života. K jeho přátelům patřil např. T. G. Masaryk, Alois Jirásek, František Ladislav Rieger, Jaroslav Vrchlický a další. Ve vile byl také nalezen mrtev 26. září 1900. Zemřel na mozkovou mrtvici, jeho zdravotní stav ale také negativně ovlivnilo dlouhodobé vystavení sublimátu, který se tehdy používal jako dezinfekční prostředek při operacích.
17. listopadu 2020 byla ve foyer budovy Fyziologického ústavu 1. Lékařské fakulty UK odhalena busta Eduarda Alberta od sochaře Jakuba Vlčka. Bronzová socha je v klasickém stylu. Albert třímá knihu s nápisem Ars medicina, tedy umění léčit. Autor sochy Jakub Vlček, který osobnost lékaře studoval, prohlásil, že nemohl uvěřit tomu, že toho jeden člověk mohl za svůj život tolik stihnout.

![Albertov: Proč se tak jmenuje? - Albert, Eduard [1841-1900]](https://nasregion.cz/wp-content/uploads/2021/02/Eduard_Albert-129x129.jpg)






















