Budova Invalidovny v pražském Karlíně představuje skvost české barokní architektury. Nejzajímavější prostory barokní Invalidovny i to, jak se měnily v průběhu času, si mohou zájemci prohlédnout během komentovaných prohlídek až do konce října.
Prohlídková trasa představuje nejzajímavější prostory barokní Invalidovny i to, jak se měnily v průběhu času. Návštěvníci si budou moci prohlédnout unikátně řešené obytné jednotky od Kiliana Ignáce Dienzenhofera, kapli nebo dlouhé chodby se zazděnými arkádami a barokními průhledy. Každou sobotu a neděli od 10 do 16 hodin se od průvodců dozví také něco o ideovém konceptu stavby i její historii.
Letošní prohlídková trasa přináší návštěvníkům novinku. Do jedné z ubytovacích jednotek byly nainstalovány vitríny s archeologickými nálezy z výzkumu, který proběhl v roce 2020. Nově si tak během prohlídky budou návštěvníci moci prohlédnout například předměty běžné denní potřeby bývalých obyvatelů Invalidovny. Spolu s vystavenými nálezy je pro návštěvníky v ubytovací jednotce také připraven bližší popis toho, jak archeologický výzkum probíhal a co bylo jeho cílem.
Invalidovna je rozsáhlý barokní objekt v Karlíně, stojící vedle parku na adrese Sokolovská 136. Od roku 2017 je objekt chráněn jako národní kulturní památka. Areál Invalidovny často vyhledávají čeští i zahraniční filmaři. Například režisér Jiří Menzel zde natáčel některé scény oscarového filmu Ostře sledované vlaky, o několik let později tu některé scény oscarového filmu Amadeus točil Miloš Forman. Invalidovna se objevila i ve filmech Hellboy, Doktor Živago, Mladý Indiana Jones: Útok jestřábů, Anděl Páně 2, Masaryk a mnoha dalších. Na nádvoří Invalidovny točil také Ozzy Osbourne klip k písni I just want you.
V roce 2018 získal budovu Invalidovny Národní památkový ústav. V areálu by měla vzniknout expozice věnovaná historii Invalidovny, výstavní prostory by zde měly naleznout i další kulturní instituce. Působit zde pak bude edukační centrum zaměřené na kulturní dědictví. Budova by se měla rovněž otevřít kreativnímu průmyslu a kromě pracoviště Národního památkového ústavu zde své sídlo nalezne také Pražský filharmonický sbor.
Historie Invalidovny
Invalidovna byla postavena z prostředků nadace hraběte Petra Strozziho na pozemcích na Špitálském poli, které vlastnil řád křížovníků s červenou hvězdou. Základní půdorysná dispozice je od vídeňského architekta Josefa Emanuela Fischera z Erlachu, projekt budovy byl realizován podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Základní kámen Invalidovny byl položen za osobní účasti císaře Karla VI. dne 15. srpna 1732. V této době však byla její stavba již rok v plném proudu. Do května roku 1737 byla v hrubé stavbě hotova pouze devítina celkového zamýšleného projektu – severovýchodní dvůr.
Invalidovna v Praze byla projektována podle vzoru pařížské Invalidovny v letech 1731–1737 pro ubytování válečných invalidů. Původní projekt byl plánován pro čtyři tisíce invalidů s rodinami, správou ústavu a pomocný personál. Vzhledem k nedostatku financí byla další výstavba přerušena a urychleně dokončeny omítky a klenby, aby stavba mohla sloužit svému účelu. Po smrti iniciátora celého podniku císaře Karla VI. v roce 1740 se stavba definitivně zastavila. Realizována byla pouhá devítina původního návrhu.
Základní koncept Invalidovny byl vytvořen a schválen u císařského dvora ve Vídni, patří ale mezi nejvýznamnější stavby předního českého barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, provedené v jeho vrcholném tvůrčím období ve 30. letech 18. století.
Stylově vhodným způsobem kombinuje vojensko-erární charakter stavby inspirovaný římskou antickou architekturou s monumentálním severním průčelím. Toto reprezentativní průčelí palácového typu představuje zajímavý a specificky český ohlas oficiálního „imperiálního“ stylu doby vlády císaře Karla VI. Habsburského. Jako možný zdroj inspirace pro pražskou Invalidovnu mohl sloužit kromě pařížské Invalidovny i komplex El Escorial španělského krále Filipa II. v Madridu.
S ohledem na plánované rozměry se mělo jednat o jakési malé soběstačné městečko a v případě, že by pražská Invalidovna byla dostavěná, patřila by spolu s proslulou pařížskou předchůdkyní k největším invalidovnám v Evropě. Ovšem i přesto, že dostavěna nikdy nebyla, patří provedená část k největším barokním areálům nejen v Praze, ale i v celých Čechách. Představuje funkčně i provozně promyšlený a plnohodnotný stavební celek. K novátorským řešením patří vlastní mezonetové obytné jednotky pro invalidy, velkorysost společných prostor, především komunikací včetně schodišť.
Invalidovna představuje vedle kvalitní stavební konstrukce a architektury rovněž nejstarší ukázku sociální nadace tohoto typu pro vojenské invalidy v českých zemích. Svému účelu sloužila až do doby první republiky. V tomto kontextu je spojena i s působením předního českého fotografa a vojenského vysloužilce Josefa Sudka ve dvacátých letech 20. století. V květnu 1916 byl Sudek během bojů na italské frontě zasažen granátem a přišel o pravou paži, kterou mu amputovali lékaři ve Štýrském Hradci. V letech 1922–1927 žil na pražské Invalidovně, kde se na státní útraty rekvalifikoval na profesionálního fotografa. Zde vznikl cyklus Z Invalidovny, který připomíná žánrové malířství 19. století a představuje mimo jiné zajímavou sondu do sociálního života zdejších obyvatel.
Zdroj: MČ Praha 8, NPÚ, invalidovna-praha.cz
