Nejteplejší místa města výzkumníci hledali pomocí družicových snímků. Nevycházeli však z teploty vzduchu, ale z teploty zemského povrchu, které spolu úzce souvisí. Data analyzovali pro všechna čtyři roční období. Výsledky zaznamenali do map a takzvaných transektů, tedy profilů města. „Vysoce nadprůměrné teploty povrchu země mají v letních i zimních měsících průmyslové areály a obchodní centra. Setkali jsme se s teplotami až o deset stupňů vyššími, než je průměrná teplota pro celé zájmové území,“ uvedl Pavel Švec z Katedry geoinformatiky Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO. Dodal, že teplotu v těchto oblastech zvyšuje odpadní teplo z provozů a klimatizací.
Výzkum rovněž ukázal, že v hustě osídlených oblastech, které jsou dále od průmyslových zón, se městské plochy mohou zahřát průměrně o více než tři až šest stupňů. Sekundárně se pak od nich ohřívá také vzduch.
„Vědci o takových místech hovoří jako o takzvaném fenoménu tepelného ostrova města, který je ještě zesílen vysokou koncentrací obyvatelstva, průmyslovými aktivitami a dopravou. Fenomén tepelných ostrovů města je známý po celém světě a některé zahraniční metropole již provádějí různá opatření, zavádějí například zelené střechy nebo budují parkovací plochy propustné pro dešťovou vodu,“ uvedla mluvčí.
Podle Tomáše Kvapila, který se na výzkumu podílel, není například centrum Ostravy největším epicentrem městského tepelného ostrova. „Plochy centra jsou oproti zmíněným areálům o dva stupně Celsia chladnější a srovnatelné s teplotami v částech Poruba a Jih. Pozitivní zprávou je, že ke vzniku ještě většího efektu městského tepelného ostrova brání atypický charakter Ostravy, jehož centra jsou rozmístěna v různých částech a rozdělena vegetačními porosty v okolí řek Odry a Ostravice a také městskými parky,“ uvedl Kvapil. Mezi další nadprůměrně zahřívající se plochy ve městě podle autorů výzkumu patří například cesty a koleje s přilehlou půdou, skládky, staveniště nebo neobdělaná orná půda.
Zdroj: ČTK
