Až lidé přestanou jejich utrpení finančně podporovat. Až přestanou posílat peníze na jatka prostřednictvím řezníků, u nichž kupují maso mrtvých zvířat. Až přestanou maso jíst. Takhle jednoduché to je.
Spousta lidí je pobouřená a šokovaná záběry tažených, zraněných zvířat, která čeká bezprostřední smrt. Spousta lidí s tím nesouhlasí. A spoustu lidí bolí srdce z toho, co natočili skrytou kamerou ochránci zvířat.
Přesto jim jaksi nedochází, že oni sami – pokud jedí maso a kupují ho v obchodech – jsou součástí tohoto krutého řetězce, v němž jsou zvířata pouhým kusem masa určeným k likvidaci. A kdekoliv na té cestě ze stáje na talíř se vždy najde někdo, kdo jim bude ubližovat. Protože na nich nikomu nezáleží. Protože všem těm, kteří se o ně zajímají jen jako o kus flákoty, je to jedno.
Jenže nejde jen o ta podivná individua kopající do krav a prasat, píchající do nich vidlemi, mlátící je klackem nebo tahající je navijákem, na jehož konci je smyčka bolestivě se stahující kolem krku. Ani o veterináře, kteří jsou „opravdu“ překvapení touto praxí a podávají trestní oznámení – přestože k tomu, minimálně na jatkách ve Žlunicích na Jičínsku, má docházet už dlouhé roky.
Jde tu – a nebála bych se říct především – o ty, kteří celou tuhle vraždící mašinerii podporují. A kterým stále nedochází přímé spojení mezi krvavými scénami z jatek a jejich vlastní volbou toho, co budou jíst, co budou nakupovat, co budou finančně podporovat.
A dokud to nedojde právě této skupině – bez jejíchž peněz by masný průmysl zkrachoval – tyto noční můry s trpícími zvířaty v agonii nikdy neskončí. Bez ohledu na televizní reportáže či veterináře, kteří se najednou „probudili“.
Sorry jako.
Zdroj: autorský text
