Po roční přestávce se dnes opět uskutečnila Hubertova jízda pro zaměstnance Národního hřebčína Kladruby nad Labem k zakončení jezdecké sezony. Vloni jejímu konání zabránila epidemie koronaviru. Pro veřejnost se bude Hubertova jízda v Kladrubech konat 30. října, další s menším rozsahem se uskuteční v pobočce hřebčína ve Slatiňanech. Epidemická situace to snad dovolí, řekl ředitel hřebčína Jiří Machek.
Akce začala v poledne slavnostním nástupem účastníků na nádvoří kladrubského hřebčína. Dvě desítky jezdců se poté rozdělily do tří skupin, každou vedl takzvaný master. Jeho pokyny musejí jezdci poslouchat a nesmějí jej předjet. Spolu s deseti kočáry se vydali na projížďku krajinou Kladrubského Polabí, jezdci absolvovali i skoky do Kurkova jezírka. Na závěr soupeřili na místním závodišti o to, kdo se zmocní ve vzduchu zavěšeného liščího ohonu.
Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech byla v roce 2019 zapsána na seznam UNESCO na zasedání výboru UNESCO v ázerbájdžánském Baku. O zapsání krajiny na seznam světového kulturního dědictví usilovala Česká republika přes deset let. Krajinu v okolí hřebčína utváří chov a výcvik koní zhruba 500 let. Hlavní přístupové osy vedou přes stáje, nikoliv přes zámek, jak je obvyklé u jiných panství. Na osy navazuje území pastvin vymezené stromořadími a malebný krajinářský park Mošnice. Hřebčín včetně základního kmenového stáda starokladrubských koní je od roku 2002 národní kulturní památkou.
Kladrubský hřebčín chová bělouše, ve Slatiňanech jsou vraníci. Starokladrubský kůň je v České republice jediné dochované původní plemeno. Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem je jedním z nejstarších hřebčínů na světě. Letos na jaře uplynulo 440 let od vydání dekretu císařem Rudolfem II., kterým mu udělil status císařského dvorního hřebčína.
Hubertova jízda vznikla z loveckých jízd a parforsních honů, má symbolizovat někdejší šlechtické hony se smečkou za živou zvěří. Postupně ale přestalo jít jen o samotný lov, ze štvanice se stala významná společenská záležitost a kratochvíle. Z původního honu na lišku zůstal jen jezdec s liščím ocasem připnutým na rukávu, kterého ostatní pronásledují. Kdo první uzme liščí ocas, stává se králem honu.
zdroj: jv/ctk
