První písemná zmínka o obci původně zvané Kobolisy (Cobolicz) je ve formulářové listině z 15. července 1297, dle níž byla ves v dočasném držení Konráda od Kamene, staroměstského patricije německého původu. Osada byla roku 1305 dána králem Václavem II. svatovítské kapitule výměnou za statek Dražkovice. Císař Zikmund odňal pak kanovníkům zdejší dvůr a zapsal jej s příslušenstvím dvěma rychtářům Nového Města pražského. V 18. století bylo území dnešních Kobylis odlesněno.
Kolem roku 1841 byly Kobylisy malou vesnicí obklopenou sady, poli a pastvinami, s rokem 1890 Statistický přehled okresu karlínského uvádí: „Jsou zde též tři cihelny a jedna parní mlátička.“ V Kobylisích se v 19. století a na počátku 20. století těžil a zpracovával písek, nacházela se zde i cihelna.
Dominantou Kobyliského náměstí je římskokatolický farní kostel svaté Terezie od Dítěte Ježíše při Salesiánském středisku mládeže Dona Bosca. Postavila jej v letech 1936-37 známá stavební firma V. Nekvasil podle projektu arch. Čeňka Vořecha (1887 v Brně – 1976). Prvním ředitelem ústavu se stal Štěpán kardinál Trochta (1905 ve Francově Lhotě na Vsetínku – 1974 v Litoměřicích), jeden ze zakladatelů české provincie salesiánů a 17. biskup litoměřický.
Stranou hlavního ruchu, v ulici U Školské zahrady a v blízkosti přírodní památky Okrouhlík je situován evangelický kostel U Jákobova žebříku. Byl vybudován v letech 1968-71 podle plánů švýcarského architekta Ernsta Gisela (*1922 v Adliswilu), svatyostánek byl dokončen v roce 1995 podle projektu Radvana Schauflera a Jakuba Roskovce.
Mnoho architektonických zajímavosti v Kobylisích, pravda, nenajdeme.
Snad funkcionalistické vily z počátku druhé světové války v Libišské ulici č. 10 a Čimické 76 od Richarda F. Podzemného, projektanta Skleněného paláce v Bubenči a břevnovské polikliniky stojí za zmínku a fotku v naší fotogalerii.
V Ćimické ulici je také vila od Ludvíka Kysely z roku 928, je o číslo 72.
A adrese Služská 10 je vila od Jana Gillara, také z prvních let válečných.
Do katastru Kobylis patří sídliště Ďáblice, založené v roce 1968 – na rozloze 35 hektarů – podle projektu architektů Viktora Tučka, V. Hesse a J. Krákory, to se počet Kobylis téměř zdesateronásobil a sídliště se stalo součástí takzvaného Severního města. Sídliště je, díky promyšlené urbanistické kompozici, atypickým bytům i detailům, nezaměnitelné s jiným sídlištěm.
Mezi paneláky u Střelničné ulice se nachází památník protinacistického odboje – Kobyliská střelnice. Tady nacisté popravili během války přes 1400 lidí, jen v období Heydrichiády 546 (generál Eliáš, biskup Gorazd ad.). Památník vznikl v místě bývalé posádkové střelnice v letech 1974-75 podle projektu Luďka Tódla a Josefa Poláka. Jednou z dominant pietního místa je plastika Trpící vlast od Miloše Zeta (1920 – 1995).
V Chaberské ulici sídlí Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR, postavený v 60. letech. V roce 1963 zde byl spuštěn první laser v tehdejším Československu. Tuto přelomovou událost naší laserové fyziky brzo následovala první laserová oční operace v Československu, provedená právě v budově ÚFE v Kobylisích.
Výlet do Kobylis můžete podniknout kdykoli – v sobotu ale můžete mít kvalifikovaný výklad Marie Hátleové z Pražské informační služby. Stačí přijít v 9. 45 tuto sobotu na Kobyliské náměstí před kostel svaté Terezičky.
