„Knihu pojímáme jako poctu sídlišti a jeho hodnotám, které přetrvaly navzdory současnému nelichotivému stavu,“ řekl Josef Platil, předseda Spolku přátel sídliště Ďáblice. V knize se objeví archivní fotografie z výstavby sídliště, jeho zabydlování novými obyvateli a další. Kniha bude stát 499 Kč, ovšem autoři na přelomu března a dubna spustili na webu hithit.cz crowdfundingovou kampaň na předobjednávku za zvýhodněnou cenu 449 Kč.
Ďáblice (německy Teufelstadt) jsou katastrální území Prahy, tvořící území městské části Praha-Ďáblice. Původně se jednalo o samostatnou vesnici, která byla roku 1968 připojena k Praze. Je zde evidováno 64 ulic a 853 adres. Žije zde přes tři tisíce obyvatel. Do území Ďáblic spadá část Ďáblického háje, kde je vrch Ládví (359 m n. m., přírodní památka Ládví) a hvězdárna Ďáblice. Původně však patřil k Ďáblicím celý tento háj. Na území Ďáblic je skládka Ďáblice celopražského významu. Podle Ďáblic se jmenuje sídliště Ďáblice, které však leží na území Kobylis v městské části Praha 8. Velký Ďáblický hřbitov leží na území Střížkova, stejně jako tramvajová smyčka Sídliště Ďáblice. Pozemky v severní polovině tohoto sídliště náležely do roku 1960 k Ďáblicím.
Na území Ďáblic bylo nalezeno osídlení již z doby bronzové. První písemná zmínka však pochází z roku 1253, kdy místní statek vlastnil řád křížovníků s červenou hvězdou. Ďáblice se původně nazývaly Davlice, což bylo odvozeno od jména Davel.
Za první republiky vznikla jihozápadně od vlastních Ďáblic v těsném sousedství se zástavbou Kobylis osada Pod Ládvím tč. Nové Ďáblice, jež měla status místní části Ďáblic. Tato zástavba pak byla spolu s téměř celým Ďáblickým hájem, a pozemky východně od ní, připojena roku 1960 k Praze a v jejím rámci byla tato oblast začleněna do katastru Kobylis. Roku 1968 byl pak k Praze připojen zbytek Ďáblic. Později byla velká část Ďáblického háje navrácena do katastru Ďáblic.
V Ďáblicích byl v roce 1953 postaven první pražský panelový dům, na adrese U Prefy 771/25. Autorem nového skeletopanelového systému T16 byl Miloslav Wimmer, který také patřil k prvním obyvatelům domu. Dům má tři podlaží (přízemí a dvě patra) a v nich 13 bytů 3+1. Má sedlovou střechu s mírným sklonem, ozdobnou římsu a panely kryté omítkou. Projekt byl podán roku 1948. Oponentní statický posudek zpochybňoval stabilitu stavby, avšak Stanislav Bechyně potvrdil bezpečnost skeletu. Obyvatelé se do domu nastěhovali 1. července 1955.
Zdroj: Wikipedie
