U nás s panely začal ve Zlíně J. A. Baťa
V České republice od 50. let 20. století do roku 1991 postaveno kolem 80 tisíc panelových domů s 1,2 milionu bytů, ve kterých v roce 1989 bydlely více než 3 miliony obyvatel.
První panelové domy se objevily v Holandsku po 1. světové válce. V Německu se objevily v roce 1923, první blok panelových domů byl postaven v roce 1939 v Paříži, podobné bloky byly stavěny též ve Švédsku a Finsku.
Stavba panelových domů sloužila jako rychlé a levné bydlení, přesto se nikde v západních zemích nestavěly v tak masovém měřítku, jako ve východním bloku.
Západní Evropa od jejich výstavby upustila již v 70. letech, ve Východní Evropě se ale stavěly až do začátku 90. let let 20. století. S jejich výstavbou se přestalo prakticky ihned po pádu železné opony.
V bývalém Československu je považován za počátek panelové výstavby rok 1940. V tomto roce byl zahájen vývoj panelu firmou Baťa.
G v označení panelů značí Gottwaldov
V roce 1954 postaven ve Zlíně na Benešově nábřeží postaven první celopanelový dům v Československu. Byl postaven za pouhé čtyři měsíce. Dům dostal označení G40 (Gottwaldov, 40 bytů). Posléze vznikaly i další systémy označené G55, G57 a G58 (označení již podle roku).
Praha s panely začala v 50. letech
První větší sídliště postavené z těchto domů je v Praze 4 na Zelené lišce (výstavba 1954-55). Specialitou těchto domů byla tepelná izolace ze silikorku a spoje mezi obvodovými panely byly překrývány ozdobnými lizénami. Tyto první paneláky, ještě s „lidskou tváří“, byly zdobeny různými detaily, domovními znameními, arkádovými vchody, mozaikami. Ale tyto detaily se postupem doby z našich paneláků vytratily.
Panelák – jedna z ikon komunistického režimu
Panelové domy se začaly budovat na přelomu 50. a 60. let takřka ve všech zemích tehdejšího Východního bloku. Nahradily tak do té doby budované cihlové domy; následně bylo možné výstavbu urychlit přímo revolučním tempem. Vzhledem k růstu měst ve všech zemích bloku a odlivu lidí z venkova byla poptávka po bydlení vysoká, navíc v Sovětském svazu a i dalších zemích stále pokračovala dlouhá poválečná obnova. Nová sídliště, která vznikala na zelených loukách, byla vyobrazována jako nové, idylické, socialistického bydlení. Což oproti starým domům bez zavedené teplé vody či WC z určitého hlediska skutečně byla.
Tehdy se budovala i celá panelová města, jako například Most nebo Pripjať na Ukrajině.
Původní různorodou zástavbu nahradila uniformní a standardizovaná panelová sídliště. Ta však samozřejmě měla i své nedostatky. Docházelo k negativním jevům jednak sociálním, kvůli rychlému vytváření velkých celků obyvatelstva, jednak technickým.
Po revolucích ve střední a východní Evropě se staly paneláky jedním z velkých problémů. Bylo a stále je nutné modernizovat tisíce domů a bytů, aby dosahovaly moderních standardů bydlení. V mnohých místech však dochází spíše k úbytku obyvatelstva, a proto jsou staré domy demolovány.
První pražský panelový dům vypadá jinak, než bychom čekali
Žijete nebo žili jste v panelovém domě?
První panelový dům v Praze stojí dodnes v Ďáblicích. Je v něm dvanáct bytových jednotek 3+1 o velikosti téměř 100 metrů čtverečních. Pro stavbu byl vyvinut nový konstrukční systém, takzvaný skeletopanel, jehož autorem byl Miloslav Wimmer. Třípodlažní panelový dům stojící dodnes na adrese U Prefy 771/25.
Výstavba prototypu se jako nová věc potýkala s překážkami. Oponentní posudek statiků tvrdil, že konstrukce je na hranici lability a bydlení v domě sestaveném z jednotlivých panelů by nebylo bezpečné. Stavba pokračovala, až když tyto názory vyvrátil uznávaný odborník v betonovém stavitelství akademik Stanislav Bechyně a potvrdil původní zkoušky prokazující bezpečnost skeletu. Dům tak nájemníky přivítal až 1. července 1955 od počátku v něm bydlel i jeho tvůrce Miloslav Wimmer.
Oproti pozdějším panelákům se lišil i tím, že neměl plochou, ale sedlovou střechu s mírným sklonem a s ozdobnou římsou a panely kryla omítka.
Několik NEJ o panelácích
- Nejvyšší panelový dům v Česku byl postaven v roce 1980 na Jižním Městě v Praze, v současnosti se jmenuje Ubytovna Kupa. 81 metrů vysoký dům s 23 podlažími byl tehdy v majetku Správy silnic a železnic.
- Nejdelší panelový dům je pražských Bohnicích v Zelenohorské ulici. Dvanáctipodlažní dům z roku 1975 se 400 byty a asi 1 000 obyvateli je dlouhý 300 metrů a má 18 vchodů. Je zde také nejdelší chodba, rozvody vody a topení panelového domu v republice.
Velká sídliště v Praze
- Jižní Město (Chodov, Háje)
- Severní Město (Bohnice, Čimice, Kobylisy, Střížkov, Prosek, Letňany)
- Jihozápadní Město (Stodůlky, Lužiny, Nové Butovice, Velká Ohrada)
- Řepy
- Barrandov
- Černý Most
- Lhotka
- Kamýk
- Modřany
- Zahradní Město
- Malešice
- Horní Měcholupy
- Petrovice
- Petřiny
- Červený vrch
Paneláky jako téma umění
- O životě na velkém panelovém sídlišti pojednává, mimo jiné, i český film Panelstory z roku 1979 režisérky Věry Chytilové.
- V roce 1979 natočil režisér František Filip televizní seriál Dnes v jednom domě (9 dílů) o osudech obyvatel nového panelového domu.
- O tom, co všechno je či není možné slyšet cestou po schodech ve velkém panelovém domě zpíval Richard Müller v písni Po schodoch.
V Praze je výstava Bydliště: panelové sídliště
Tu můžete navštívit až do 20. května v Uměleckoprůmyslovém paláci. Výstava „Bydliště: panelové sídliště“ přibližuje historii vybraných sídlišť v České republice a společenské, politické, kulturní a ekonomické souvislosti, které jejich vznik doprovázely.
Výstava sleduje výstavbu sídlišť v českých zemích od jejích počátků ve 40. letech až do počátku 90. let, kdy byla ukončena. Jednotlivé fáze výstavby sídlišť jsou představeny pomocí plánů, modelů a dobových fotografií, zapůjčených z předních sbírkových institucí i soukromých sbírek z celé České republiky. Kontext pak dokresluje bohatý výběr exponátů z oblasti výtvarného umění, bytové kultury nebo designu.
Expozice je vyvrcholením výzkumného a výstavního projektu Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí (zkráceně Paneláci), který probíhal v letech 2013-17. Tým badatelů zkoumal 73 českých sídlišť především z uměleckohistorického hlediska, věnoval se jejich architektuře a urbanismu, demografickým charakteristikám obyvatel a možnostem památkové ochrany.
Výstava je k vidění v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin až do 20. května 2018.
