Radost, sláva, ale i smrt a neštěstí, to vše se vpíjí do pražských ulic dle legendy o kněžně Libuši od 8. Století. Není proto divu, že tak velké město, propletené s tolika lidskými osudy, má svá tajemství, svá temná zákoutí a dokáže vyprávět tisíce příběhů.
Nedávno jsme zveřejňovali článek vyprávějící o židovských legendách. Není to však jen Staré židovské město, které umí kouzelně vyprávět. Dokonce, když se v Praze občas zastavíte, můžete mít dojem, že na Vás z každého domu zírá lidská tvář. Je tu prostě jakýsi zvláštní genius loci, kterého ani moderní doba nedokázala prozatím skrýt.
Zjevení z neštěstí
Lidská mysl je odpradávna záhadou, a tak těžko můžeme určit, zda se v případech zjevení duchů, strašidel a jiných nadpozemských bytostí jedná o klam mysli či zda jsou skutečná, pojďme však na chvíli věřit, že ano.
Místa, na kterých se stalo neštěstí, přitahují nadpřirozené jevy obzvlášť, a tak vězme, že se Liliovou ulicí, jež vyúsťuje u dnešního Náprstkova muzea, prohání bezhlavý templář na koni a po hradčanském úvazu zas bezhlavý mnich.
Vražda z lásky
V Praze se tradoval příběh dokazující, že hranice mezi láskou a nenávistí je velice tenká. Na Malé Straně žila kdysi vdova se svou krásnou dcerou Brigitou. Ve stejné době pracoval na Pražském hradě mladý italský sochař, který se do dívky okamžitě zamiloval a rozhodl se, že si ji vezme. Těsně před svatbou byl však odvolán za prací. Zapřísahal Brigitu, že pokud mu bude nevěrná, nebude se s tím umět smířit. Byla to dlouhá doba, než se smutní milenci znovu setkali, Brigita však svůj slib dodržela a zůstala sochaři věrná.
Jak už to tak ale bývá, lidská závist je nesmrtelná, a tak jedna žena Brigitu pomluvila. Sochaře přepadl šílený zármutek a vztek, Brigitu zabil a vrhl ji do Jeleního příkopu. Tam bylo její tělo skryto až do doby, kdy bylo ve značném stádiu rozkladu. Podezření téměř ihned padlo na sochaře, který se k činu okamžitě přiznal. Byl mu udělen trest smrti. Mladík však požádal o to, aby směl ještě před smrtí tělo dívky vysochat. Avšak ve zohaveném stavu. Bylo mu vyhověno.
A tak dodnes stojí v chrámu sv. Jiří na Hradčanech dosti strašidelná socha mladé zohavené dívky (je to vlastně kostra s vlasy a vyhřezlými vnitřnostmi). Reálně se však jedná o vyobrazení marnosti z 16. století.
Nebe napoví
Šestnácté století byla zvláštní doba. Doba přecházející od jasu renesance k zšeřelému baroku. Doba změny, kdy hvězdáři pozorovali na nebi komety a věštili velké události. Praha se stává sídelním městem habsburského krále Rudolfa II. a rudolfínská Praha se následně stává velkým pojmem v oblasti umění i vědy. Všichni známe film Císařův Pekař – Pekařův Císař z padesátých let s Janem Werichem v hlavní roli. Ten vystavil Rudolfu II. pomník poněkud směšného vládce.
Golem
Asi nejznámější pověstí z této doby je pověst o Golemovi spjatá už neoddělitelně se Starým židovským městem pražským. My, kteří důvěrně známe film Císařův pekař- Pekařův císař, máme vytvořenou podobu Golema živě v paměti. Umělá bytost z hlíny, kterou ovládá ten, který vlastní šém. Postava Golema je spjata se Staronovou synagogou (mimochodem tou nejstarší synagogou ve Střední Evropě) a konkrétně s její půdou. Po Golemovi pátralo mnoho lidí, jen dvěma byl však vstup na půdu povolen.
Jako první se na půdu vydal legendární novinář Egon Erwin Kisch (rok 1920) a druhý byl záhadolog Ivan Mackerle. Na svém webu (mackerle.cz) zveřejňuje domněnky, které opírá také o archivní složky. Podle něj se v případě Golema mohlo jednat o reálnou postavu, možná blázna (golem = v překladu také blázen), který klidně mohl ohrožovat obyvatele Starého židovského města a který byl nějakou dobu ukrytý právě na půdě Staronové synagogy.
Proto také v okamžiku, kdy se Mackerle na půdu dostal, pátral nejprve po lidských ostatcích. Žádné však nenašel. Je ale možné, že je mohl odnést někdo před ním i Kischem. Objevil totiž na půdě vyrytý letopočet 1883. Když potom pátral v archivu, přišel na to, že půda prošla renovací, při které byly věci nalezené na půdě odneseny a zakopány na hřbitově. O jaké věci se jednalo, však nikdo neví.
Mohlo snad jít o ostatky Golema? A odkryje nám Židovské město někdy všechna svá tajemství.
