Nevěrný český trůn
Patnácté století je ve svých počátcích poznamenáno husitskými válkami. Válkami mezi katolíky a kališníky. Válkami, které nakonec vedly k tomu, že husité začali válčit sami proti sobě. Když došlo v roce 1434 k rozhodujícímu střetu u Lipan, který nekonečné bitvy ukončil, neměly české země zdaleka vyhráno.
Jiří z Poděbrad, jediný král, jenž nepocházel z panovnického rodu, byl korunován 2. března roku 1458.
Tři roky po bitvě totiž umírá český král Zikmund Lucemburský, který nebyl mezi husity zvlášť oblíbený. A i když by se zdálo, že se husitským Čechám uleví, úplně se tak nestalo. Zikmundova smrt vynesla na český trůn jeho zetě Albrechta Habsburského, toho měli husité asi stejně rádi jako nenáviděného Zikmunda.
Habsburská vláda v tomto případě moc dlouho netrvá. Albrecht Habsburský umírá už v roce 1439 a český trůn je opět volný. A bude dalších čtrnáct let.
Tak trochu anarchie
Když se po mnoha útrapách v roce 1457 dostává na český trůn Ladislav Pohrobek (syn Albrechta) nemá to v husitských Čechách zrovna růžové. Země si mezitím co jim nikdo nevládl, utvořily pevné sněmy (landfrýdy), které soustředily obrovskou moc. Když lidé dostali krále – a ještě k tomu katolického – vládlo se mu obtížně. Jako radikální katolík navíc nehodlal husitům ustupovat, a to ani trošku, což samozřejmě způsobuje další a další problémy.
Ladislav otráven, tak kdopak za to může?
Na scéně se objevuje velká osobnost východočeských landfrýdů – Jiří z Poděbrad. Má s Ladislavem nad očekávání dobré vztahy, jen se spolu nesmí bavit o náboženství, to se jim oběma otevírala kudla v kapse. Všichni kolem cítí, že je to s Ladislavem a Jiřím jako se dvěma kohouty na jednom hnízdě. Zdá se, že oba čekají, kdy udeří blesk.
Blesk udeřil ke konci roku 1457. Ladislav zničehonic umírá. A vzhledem k okolnostem padá vina samozřejmě na hlavu jeho největšího soka – Jiříka.
Zhrzená žena. Zápletka jako ze Sněhurky a sedmi trpaslíků
Už pět set let trvají prudké spory o to, kdo nebo co může za Ladislavovu smrt. Samozřejmě první podezření padlo na hlavu kališnickému správci Jiřímu z Poděbrad. Až hysterickou se potom situace stala v roce 1458, kdy se českým králem stal právě on. Jiří z Poděbrad. Muž podezřelý z vraždy krále. Jaká to skandální událost v českých zemích.
Objevovaly se i další hypotézy o tom, kdo by mohl za smrt Ladislava Pohrobka. Jednou z možných adeptek na vražedkyni se stala i husitská královna Johana z Rožmitálu. Druhá manželka Jiřího z Poděbrad. Ta měla údajně zatoužit po o deset let mladším Ladislavovi (Johaně bylo 27, Ladislavovi 17), a když jí nevyhověl, měla ho začít systematicky trávit. No jak se říká, když ženu odmítneš, očekávej peklo…
Abychom tyto spory trochu osvětlili, přesuneme se do dvacátého století, konkrétně do roku 1985, kdy Emanuel Vlček (významný český antropolog) provádí ohledání ostatků Ladislava Pohrobka. Ten konstatuje, že mladý český král zemřel na leukémii. Tuto nemoc ve středověku ještě neznali, a proto není divu, že uvažovali o možné otravě.
Tajný slib a krize, krize, krize…
Zdá se, jakoby Jiří vyhrál, stal se králem a jako jediný český král nepocházel z urozeného rodu, ani se do něj nepřiženil. Měl štěstí. Dokonce i jeho žena Johana mu byla velkou oporou (pomineme-li tedy údajné pletky s Ladislavem). Jeho úloha však nebyla vůbec jednoduchá. I přesto, že byl kališník (husita) musel vládnout také katolíkům. Na jeho obranu zmiňme, že se snažil vládnout spravedlivě oběma znepřáteleným táborům. Ale ne vždy se mu dařilo.
Aby se Jiří vůbec mohl stát králem, musel složit tajnou přísahu, že zachová poslušnost a bude pronásledovat kacíře tedy husity. Bude bojovat za obnovení víry. Měl se tak stát mečem v papežových rukách, který vybije kališníky (husity) v Čechách. Jiří měl však jiné plány. A to uznání kalicha. Poněkud protichůdné cíle.
Kladivo na Jiříka
Papežovi se Jiříkovo počínání dvakráte nelíbilo a tak jej několikrát uvrhl do klatby a dokonce ho i vyobcoval z církve. Jiří se však nikdy nesnížil k tomu, aby se obrátil proti vlastnímu lidu, a to ani na papežovo naléhání. Jiří z Poděbrad byl králem s velkými cíli, ale smířit na dvě poloviny rozervané Čechy se mu nepodařilo. Umírá v roce 1471 a jeho země je stále v hluboké krizi.
