husité
Tábor kvůli festivalu uzavře část historického střediska
Táborská setkání, což je největší festival ve městě, který připomíná jeho husitský původ, uzavře v půlce září velkou část historického centra. Lidé se do něj dostanou pouze se vstupenkou. Týká se to prostoru mezi Žižkovým náměstím, Tržním náměstím a náměstím Mikuláše z Husy. Placená zóna je větší než v minulých ročnících.
Švihov není jenom hrad. Je to know-how české gotiky
Hrad Švihov je dnes ukázkovým příkladem – vzorem, jak se v Čechách stavěl dokonalý pevnostní systém na obranu starých středověkých hradů. A to i přesto, že jej bouřlivá válčení a majetkoprávní spory značně zpustošily. Dnes je programově obnovován.
Pitka s mrtvolou aneb jak husité „uctili“ českého krále Václava IV.
Nešťastný osud člověka a místa se někdy sejdou, jako by si byli dávno navzájem předurčeni, jako se to stalo v případě Václava IV. a zbraslavského kláštera. Panovník, jehož vláda nebyla právě zdařilá, měl po smrti spočinout na místě, které svůj účel nakonec také nesplnilo.
Kartuziány do Čech přivedl Jan Lucemburský, husité je zas vyhnali
Což je samozřejmě škoda už vzhledem k tomu, že právě kartuziáni vyrábějí svůj vlastní vynikající likér známý jako chartreuska. Jan Lucemburský si ale založením jejich kláštera v Praze chtěl hlavně zajistit sloužení mší za sebe a za členy své rodiny, především zřejmě za svou předčasně zesnulou dceru Markétu.
Špatný odhad stál krále Zikmunda u Haber až 10 000 mužů. Žižka opět zvítězil
Začátkem 20. let 15. století se Král Zikmund snažil fakticky ovládnout české země, které mu připadly jako právoplatné dědictví po smrti krále Václava IV. V zemi však zuřily husitské bouře a k tomu husité Zikmundův nárok na český trůn neuznali. Další ozbrojený střet byl na spadnutí…
První doložené užití vozové hradby. Sedm vozů proti 2000 útočníků a první slavné husitské vítězství
Tento střet husitů s přibližně sedminásobnou přesilou se odehrál asi 17 kilometrů od Plzně u Nekmíře (Nekměře) v posledních dnech roku 1419 nebo začátkem roku 1420. Žižka byl tehdy vojenským velitelem Plzně a prováděl výpady proti panským sídlům v okolí za účelem zásobování města.
Když husitům ještě štěstí přálo. Na jejich vítězství pod Vyšehradem nejvíc doplatila česká a moravská šlechta
Král Zikmund zanechal v Praze dvě posádky, jednu na Pražském hradě, druhou na Vyšehradě. Ostatní části Prahy měli v držení husité. K ovládnutí celého města potřebovali husité obsadit Pražský hrad i Vyšehrad. A tak se do toho pustili.
Svatý voják Jan Kapistrán oddálil vpád Turků do Uher o 70 let. Kázal však také proti husitům
Italský mnich a generální vikář řádu sv. Františka svatý Jan Kapistrán (též Kapistránský, 24. června 1386 – 23. října 1456) proti kacířům a nevěřícím bojoval nejen obrazně ve svých kázáních, ale dokonce proti nim táhl i do skutečné bitvy.
Bitva u Horažďovic dopadla nerozhodně, více z ní ale získal Žižka
Po ukončení první křížové výpravy 30. června 1420 se většina husitských vojsk z Prahy vrátila na Hradiště a menší část, pod Žižkovým velením zamířila do Písku. Jednooký hejtman začal shromažďovat vojsko, se kterým chtěl ještě na podzim udeřit proti svým nepřátelům na území jižních a západních Čech.
Divoký Sokol a Jan Žižka znali jen dvě řemesla, loupení a válčení. Vynikali v obojím
Jako Divoký Sokol byl znám Jan Sokol z Lamberka (cca 1355 – 28. 9. 1410), skutečný „dělník války“, který se nerozpakoval za žold sloužit komukoliv. A když právě žádného „zaměstnavatele“ neměl, se svou rotou, do níž jeden čas patřil i Jan Žižka, se živil lupičstvím toho nejhrubšího zrna.
Bitva u Nýrska donutila odbojnou šlechtu uznat Jiřího z Poděbrad za českého krále. Šanci ale dostal i uherský král Matyáš Korvín
Když dal roku 1466 papež Pavel II. krále Jiřího z Poděbrad do klatby, protože se nedostavil před církevní soud, zároveň hledal pro české království nového krále a vyhlásil proti Čechům křížovou výpravu. Jak to s ní dopadlo?
Poslední Čech na českém královském trůně. Jiří z Poděbrad chtěl být panovníkem dvojího lidu
Jiří z Poděbrad – poslední Čech na českém královském trůně, ale také první panovník, který prosazoval myšlenku dobrovolné nadnárodní spolupráce křesťanských zemí. Lze ho tedy, v jisté nadsázce řečeno, považovat za jednoho z prvních Evropanů.
Jak se Jan Jiskra z Brandýsa přesvědčil, že vyhrát bitvu k úspěchu nestačí
Začátkem 15. století v českých zemích zuřily po dlouhé roky husitské, tj. de facto občanské války. V nich se jako vynikající vojevůdce vyprofiloval Jan Jiskra z Brandýsa. Díky své žoldácké povaze se neohlížel na víru a vyznání, sledoval především svůj vlastní prospěch. Se střídavým úspěchem.
Jiří z Poděbrad dobyl Prahu tak geniálně, že přišel jen o dva muže
V roce 1448 byla situace v Čechách poměrně nevyjasněná. Země se především potýkala s faktickým bezvládím, které nastalo po smrti Albrechta Rakouského (Habsburského) roku 1439. Pokud si husité měli udržet to, co si na katolickém světě v Čechách vybojovali, museli jednat.
Husitům nepomohla ani jejich slavná vozová hradba. Bitva u Křeče se stala začátkem jejich konce
Došlo k ní 17. – 18. srpne 1435, kdy na husity v jižních Čechách zle dotíral jejich úhlavní nepřítel, Oldřich II. z Rožmberka. Když jeho vojska oblehla jeden letitý opěrný bod husitů, Lomnici nad Lužnicí, nezbylo táborským husitům, než se jí vydat na pomoc.
Jak křižáci prchli před husitským chorálem a kardinál ztratil svůj klobouk. Bitva u Domažlic, démant našich vojenských dějin
A jak by také ne. Vždyť kterému vojsku se kdy povedlo, aby svého protivníka zahnalo pouze zpěvem písně, byť bojového chorálu. Snad právě podle síly zpěvu křižáci poznali, jak velkou převahu nad nimi husité mají, a rozhodli se ustoupit dřív, než bude pozdě. Záhy se však ústup změnil v bezhlavý útěk…
Husité u Tachova zmasakrovali 3. protihusitskou křížovou výpravu tak, že církevní hodnostáře donutili k jednání
Ne sice hned po bitvě, která se odehrála 3. a 4. srpna 1427, zato však zásadním způsobem. Byla to totiž právě tato porážka křižáků, která otevřela cestu k tomu, aby na koncilu v Basileji v červenci roku 1436 byla potvrzena tzv. kompaktáta povolující přijímání podobojí pro všechny příslušníky utrakvistických frakcí církve.