O Sokolově dětství víme jen málo, pouze tolik, že jeho otcem byl příslušník nižší české šlechty Jaroslav z Knínic, který někdy po roce 1360 přichází do obce Březníka a v roce 1370 zde zřejmě buduje místní hrad. Množství životopisných údajů o něm shromáždil prvorepublikový historik Josef Pekař, za socialismu zakázaný pro svůj kritický pohled na husitství. Zde jsou některá z nich:
- Zdrojem Pekařových poznatků se staly tzv. „popravčí knihy“, kam se zapisovaly výpovědi vyslýchaných zločinců, čili jejich „pravení“. Na přelomu 15. století se v nich začalo objevovat jména Jana Žižky z Trocnova a Jana Sokola z Lamberka, přezdívaného později vzhledem ke způsobu jeho života Divoký Sokol. V té době Sokolovy roty ovládly některé části jižní Moravy, podnikají loupežné výpravy do Čech na panství rožmberské a rakouské a plánují s pomocí ještě další lupičské bandy proniknout až k Budějovicům a Třeboni.
- Kronikář z Rakouska o Janu Sokolovi z Lamberka píše, že to je „alle dieb und rauber“ (čili nic než zloděj a raubíř).
- Sokol tehdy už velí dosti velikému počtů lapků a slouží u něj i řada Němců, stíhaných za zločiny v Německu. Dále k němu patří i Poláci, jeden z nich třeba zabil doma pět lidí a uprchl do Čech, Uhři a i jeden Francouz.
- Tehdy si Sokola a jeho lidi najímá a platí markrabí Prokop do boje proti svému bratrovi Joštovi a jeho spojencům a přikazuje mu „aby pána z Rožmberka hubil, kdež by mohl a jeho lidi, panoše, kněží, měšťany i sedláky jímal, mučil i šacoval“.
- V roce 1402 „pan“ Sokol a jeho rota dobyli Jihlavu, zajali všechny pány i s jejich služebníky a vymohli od nich celkem 4000 kop výkupného, což odpovídá hodnotě dnešních asi 4 milionů Kč a je tedy jasné, že loupit bylo nesrovnatelně výnosnější než hospodařit na nějakém dědičném lánu. Možnost naloupit si takto obrovské majetky potom bez diskuze převážila i hrozbu rizika s tím spojenou.
- Když už Rakušané měli nájezdů těchto loupeživých band opravdu dost, vévoda Albrecht sebral velké vojsko a v červenci 1404 oblehl Znojmo. Po několika týdnech se k němu se svým vojskem připojil i král Zikmund. Do obrany města se tehdy zapojil i Jan Sokol a někteří rakouští šlechtici, pochopitelně za odměnu. Obrana města byla úspěšná, po dvou měsících museli Rakušané obléhání vzdát. I když hlavně proto, že v jejich táboře vypukla úplavice, které podlehl i mladý vévoda Albrecht. Pro znojemské měšťany to ale žádné vítězství ve skutečnosti nebylo, nadále museli ve městě snášet vládu loupeživých rot, které se staly skutečnými pány města a chovaly se k měšťanům jako jakákoliv jiná vrchnost, tj. nechávaly se od nich plně zaopatřit.
- Když roku 1405 zemřel markrabího Prokop, Sokol bez jakýchkoliv skrupulí přestoupil do služby jeho bratra Jošta. Společně potom vpadli do rakouského příhraničí, kde vypálili město Marchegg a obsadili další město Laa. Rakouský kronikář píše, že „po opanování města Laa se k nim přidružili brzo z Čech, Moravy a Rakous lidé zlopověstní, hodní šibenic, lupiči na silnicích, psanci a vypovězenci, kteří s ukrutností obvyklou ve dne násilím, v noci lstí vnikali do chat selských a pálením a jímáním osob páchali nevýslovné škody. Sokol sluje zde ´arcilupič´“.
- Rakušané Joštem a Sokolem držené město Laa oblehli, ale nedobyli. Museli s Joštem vyjednávat a výsledkem těchto jednání v září 1407 bylo to, že Rakušané museli českým okupantům zaplatit za zajatce a za vyklizení města pohádkové výkupné ve výši 23 000 uherských dukátů.
- Jak události pokračovaly dál, je charakteristické nejen pro tehdejší dobu. Sokola do svých služeb najal rakouský vévoda Leopold, tedy jeho dřívější nepřítel.
- Dobové prameny píší, pokud jde o Sokola a lidi jeho druhu, „o vojenské zdatnosti bezohledných jednotlivců z velké i drobné šlechty a proti jejich tlupám, složeným zpola z lupičské chásky všeho druhu“. Nebezpečno bylo i na cestách. Kupci, domácí i cizí, mohli cestovat jen tehdy, pokud měly od těchto lupičských „vládců“ silnic „glejt“. tj. ochranný list. Vůbec přitom nebylo výjimkou, že kupci přišli stejně o celé své zboží, i když tento draze zaplacený „pravý a křesťanský glejt“ měli. Dokonce se vydávaly i glejty, které zaručovaly klidnou a nerušenou práci na vinicích.
- Velitelé lupičských rot do svých řad získávali nové lidi, třeba jen dočasně, i tak, že se domlouvali s pány v okolí, aby jim pronajali své poddané, s tím, když se dílo (tj. loupež apod.) podaří, dostanou za tuto výpomoc jistý díl z kořisti. Jistě nepřekvapí, že se tak ale leckdy nestalo.
- O co měli lupiči největší zájem? Nejcennější byli koně („auta“ tehdejší doby), látky a jiné kupecké zboží, ale jinak všechno možné – šaty, zbraně, polní nářadí, dobytek, obilí, potraviny a pochopitelně i peníze. Byli schopní obrat sedláka pracujícího na poli stejně jako chudou ženu cestou na trh nebo poutníka. Často vylupovali osamělé mlýny, které jim pak sloužily jako skrýše na ukradené zboží. V žádném případě ovšem nešlo o projev lidové, demokratické vzpoury proti vrchnosti, jak u nás byla činnost těchto band oficiálně prezentována po roce 1945.
- V roce 1409 se v jedné popravčí knize objevuje zbojnická rota, jejímž členem je i Jan Žižka. Je prokázané, že nejednal osamoceně, ale byl pouze členem loupežné roty složené z chudých panošů a obyčejných loupežníků a placené moravskými pány. Tam však dlouho nevydržel a zanedlouho, roku 1410, se s ním setkáváme v bitvě u Grunwaldu. Tam bojuje, pochopitelně za žold, na straně Řádu německých rytířů, což je doloženo v polských archivech i v archivech řádu.
- Jan Sokol z Lamberka naopak v této bitvě vypomohl druhé straně, polsko-litevské. Spolu se Stanislavem z Dobré Vody velel čtvrté polské korouhvi svatého Jiří, v níž bylo na patnáct set jezdců, vesměs Čechů a Moravanů. Po vítězství Poláků se podílel na následném dobývání křižáckých hradů a stal se správcem jednoho z nich – Radzyně. V té době do jeho družiny jako jeho tělesná stráž přechází právě Jan Žižka.
- Sokol si však nově nabyté bohatství a postavení dlouho neužíval. Nečekaně zemřel v září 1410 po hostině, na kterou byl den předtím pozván k polskému králi Vladislavu Jagellovi do Toruně. Příčinou smrti byla údajně otrava z ryb, pravděpodobnější ovšem je, že byl otráven úmyslně. O tom, kým a proč, lze dnes jen spekulovat. Mohli to být polští páni, kterým, obrazně řečeno, už přerůstal přes hlavu. Faktem ale je, že polský král potom nechal dva Sokolovy syny, Mikuláše a Jaroslava, na své náklady studovat v Krakově.
- Mezi podezřelé patří i Jan Žižka, který si tak mohl chtít vylepšit postavení na Sokolův úkor. To se ale nestalo, a tak se vrátil do Čech ke svému původnímu loupeživému řemeslu, které později za účinné pomoci „božích bojovníků“ rozvinul až do podoby husitských válek, které zničily celé Čechy a částečně i okolní tak, že je vrhly o mnoho desetiletí nazpět.
