Stalo se tak na kališnickém sněmu v Kutné Hoře v červnu 1448, jehož účastníci se rozhodli hájit basilejská kompaktáta a jejich dodržování až do korunovace českého krále. Tento sněm také vytvořil tzv. kališnickou jednotu, do jejíhož čela zvolil Jiřího z Poděbrad. Jeho cílem se vzápětí stalo obsazení Prahy jako klíče k celému českému království. Prahu v té doby ovládali umírnění, kolísaví a konzervativní husité. A občanská válka, protože tzv. husitské války ničím jiným nebyly, pokračovala.
Koncem srpna 1448 se vojsko Jiřího z Poděbrad, celkem asi 9000 bojovníků, začalo stahovat k Praze a 1. srpna se rozložilo u Běchovic a Počernic. Zatím však nebylo jasné, zda skutečně zaútočí na Prahu, protože Jiří z Poděbrad nechal šířit klamnou zprávu, že jeho hlavním cílem je výprava do Saska. Představitelé Prahy, staroměstští konšelé se sice pokusili s Jiřím z Poděbrad vyjednávat, ale jednání nikam nevedla, ani situaci nevyjasnila. 2. září se Jiřího vojska začala přesunovat do Vršovic a Pražanům bylo jasné, že se mohou spoléhat jen na pevné městské hradby. Je přitom s podivem, jak nedostatečně a nepromyšleně však byly v noci z 2. na 3. září střeženy.
Klamný útok na hradby na Karlově, pro dobyvatele nejobtížněji přístupné, provedený ve tři hodiny ráno, přenesl pozornost obránců Prahy právě sem, zatímco ve skutečnosti se Jiřík z Poděbrad rozhodl dobýt Prahu od Vyšehradu. Tam se jeho pouhých šest mužů pokusilo proniknout jednou z vedlejších bran nad Podolím. Když dvoučlenná hlídka obránců zjistila, že se před branou něco děje, oba strážci o tom běželi podat zprávu na hlavní bránu, vyšehradskou Špičku, střeženou v té chvíli asi dvaceti obránci. Muži Jiřího z Poděbrad zatím překonali opevnění a začali obránce pronásledovat. Nakonec je zřejmě dostihli ještě, než doběhli ke Špičce, a došlo ke krátké potyčce, při níž byl jeden z útočníků zabit.
V té chvíli však už dorazily poděbradským další posily a obránci kapitulovali. Dobyvatelé spustili padací most a Jiří z Poděbrad vjel do města, kde ho značná část obyvatel vítala. Pražští konšelé složili Jiřímu hold a vzápětí poté kapituloval i Pražský hrad. Nepřátelé poděbradských povětšinou opustili město a vládu nad Prahou převzali Jiřího lidé. Jedinou další obětí na Jiřího straně se stal královehradecký měšťan Bělík, zabitý obránci Prahy v prostoru vyšehradské brány Špička.
Rozhodný postoj kališnické jednoty v čele s Jiřím z Poděbrad znamenal jistou konsolidaci poměrů v zemi. Kališníci, až na tábority, začali Jiřího z Poděbrad považovat za zemského správce a tak se k němu také chovali. Během následujících deseti let se Jiřímu z Poděbrad podařilo urovnat situaci natolik, že byl 2. března 1458 zvolen českým králem, zvaným „husitský“. Stal se tak jediným českým králem, který byl zvolen bez ohledu na dynastické nároky panujících rodů.
