Pro středověkého člověka znamenal místo, které přináší očištění od hříchů, méně závažných hříchů a nedokonalostí. Dnes už si ani v této moderní době možná nemůžeme uvědomit, co znamenal pro obyčejného člověka. Byl něčím, na co se lidé připravovali, čeho se obávali, ale co patřilo k jejich životu. Podobně jako smrt.
Změna priorit
Pro středověkého člověka byl pozemský život cesta a smrt nebyla koncem, nýbrž začátkem. Příprava na smrt, dnes často opomíjená, život po smrti, dnes představa často neuvěřitelná… to vše se v moderní době již pomalu ztrácí. Dnes se tématu smrti spíše vyhýbáme a pro mnoho lidí je tabu úplně.
Vedle nebe a pekla, které tu byly od pradávna, se později objevuje očistec. Není tomu však tak, že by se objevil zničehonic a už vůbec ne tak, že by se jeho myšlenka objevila až ve 12. století. Již v období mezi 2. a 4. stoletím se mnozí domnívají, že duše hříšníků by mohly být spaseny, podstoupí-li nějakou zkoušku, právě tato myšlenka se počala více rozvíjet ve 12. Století.
Často bývá očistec chápán jako místo ve středu. Místo mezi rájem a peklem. Známý francouzský historik Jacques Le Goff používá výraz prostřední nebo dokonce zprostředkující, neboť z hlediska časového leží mezi smrtí jedince a Posledním soudem. K tomuto časovému umístění však dochází postupně, ani svatý Agustin jej ještě definitivně na toto místo nezařazuje.
Jak se v očistci trpělo?
Utrpení v očistci je tradičně spojováno s očistným ohněm, svatý Augustin dokonce vydělil dva druhy tohoto ohně – jeden pro zatracence a druhý dočasný, sloužící k očistě. Je zajímavé, že dříve, než byl očistec vnímán jako místo, byl vnímán právě jako tento živel. Ve středověkém očistci se oheň vyskytuje v mnoha podobách: ohnivé kruhy, ohnivá jezera, prstence z plamenů, ohnivé zdi a jámy. Také můžeme nalézt duše ve formě jisker. Propojenost s ohněm je tedy jasně patrná.
Očistec ve středověkých viděních
Vize, kterou měla matka Guiberta z Nogentu, je jasným důkazem, že druhy utrpení v očistci mohou být značně rozmanité.
„Žena spatřila ve vizi svého muže, který ji v nerozvážném věku byl nevěrný a s jeho milenkou zplodil dítě, které však ještě před pokřtěním zemřelo. Tento muž musel/musí po celou dobu strávenou v očistci snášet nářek tohoto dítěte. Paži a bok měl rozdrásané, jako na připomínku porušení manželské věrnosti.“ (Citováno z knihy Jana Libora: Ráj, peklo a očistec ve středověkých viděních)
Jeden mnich z kláštera v Monte Cassinu jménem Alberik sepsal taktéž své vidění, mimo jiné popisuje několik velice zajímavých míst. Působí to, jako by byl očistec rozdělený na různé kategorie podle provinění:
- Trest s názvem žhavé uhlí: Na tomto místě se očisťují roční děti, apoštol Petr to vysvětluje tak, že ani takto malé děti se nemohou vyhnout hříchu (zarmoutí svoji matku, upadnou na tvář apod.) Roční děti se očišťují v ohni 7 dní, dvouleté potom 14 dní.
- Trest v ledovém údolí: Zde si svůj trest odpykávají cizoložníci, prznitelé, prostopášníci a jim podobní, podle míry provinění některým led sahá ke kotníkům, jiným k pasu a jiným až k prsům.
- Trest v údolí trnitých stromů: Sem přijdou ženy, které podvedly své muže nebo odmítly nakrmit sirotky svým mlékem. Ženy cizoložnice jsou pověšeny za vlasy a smaží se ve žhnoucích plamenech. Ženy, kvůli nimž zemřely děti, jsou nabodnuty na ostré špičky stromů a z prsou jim sají mléko dva hadi
- Trest železných schodů a rozžhaveného kotle: Pokud obcujete se svou ženou v době sváteční a při době půstu, bude na Vás čekat rozžhavené schodiště, na jehož úpatí stojí velký hrnec rozpálené pryskyřice, který Vám přivodí ještě větší bolest než schody, po kterých jste k němu sestoupili.
- Trest sirné pece: Ženy, které si uměle přerušily těhotenství nebo se nějakým jiným způsobem zbavily nenarozeného dítěte, trpí v sirných plamenech, před nimi stojí jejich děti a praví: „Svou bezbožností jste nás připravily o život a nenechaly dojít ke křesťanské spáse.“
Jak ukazují výše zmíněná vidění mnicha Alberika, měl středověk pro každého spravedlivý, i když poněkud drastický trest. Byly prostě věci, které se neodpouští. A jaký trest by ve středověku čekal Vás?
Ve kterých knihách se dozvíte víc?
– Jacques Le Goff: Zrození očistce
– Libor a kol.: Ráj, peklo a očistec ve středověkých viděních
– Peter Dinzelbacher: Poslední věci člověka
