Na výstavě jsou k vidění nejen originály dobových oděvů, ale i podán výklad. Název vychází z toho, že část služebnictva opravdu žila „pod schody“, v dolních patrech, a s vlastníky panství se ani nikdy nepotkala.
Naopak blízko jim byly komorné, které nejprve neměly žádné volno, místo mzdy dostávaly kapesné, měly zajištěno bydlení a stravu. Volna a lepších pracovních podmínek se komorné dočkaly až s rozvojem továren, kde lidé, vykonávající tvrdou práci, dostávali mzdu a měli osobní volno. Nastala konkurence pracovních míst.
Hra na komornou
V rámci výstavy je vystaven i oděv dítěte vlastníků panství, které si hrálo na komornou. Podle výkladu, podaném při výstavě, si tak děti musely hrát tajně (třeba po domluvě s chůvami), protože mnozí rodiče by se zlobili. Nelze ale paušalizovat, podle výkladu v rámci výstavy byli i tací, kteří lidi netřídili podle postavení a hra dětí na komorné jim nevadila. Výstava potrvá do 2. února 2020.
Komorné znaly tajemství
Komorná znala i nejintimnější tajemství, proto na rozdíl od ostatního služebnictva neměla možnost někam sama chodit. Když měla panovnice milence, komorná mu doručovala tajné psaní. Připravovala snídani, pomáhala s koupelí, prala spodní prádlo, zpevňovala panovnici korzet, upravovala jí účes, opravovala krajku, doprovázela ji při jednáních podobně.
Na výstavě lze vidět a vyslechnout si i o tom, jak se lišily oděvy služebnictva. Čím výš v hierarchii služebná nebo služebný stáli, tím kvalitnější oděv nosili. Některé níže postavené služebnice a někteří níže postavení služebníci chodili v uniformách, oproti tomu některé výše postavené komorné měly zástěrky na šatech z jemňoučké látky. Ženskému služebnictvu velela hospodyně, mužskému majordom.
