Hans Axel (4. září 1755 – 20. června 1810) byl synem polního maršála Fredrika Axel von Fersen a hraběnky Hedwigy-Catherine de la Gardie. Fersenovi předci přišli z Estonska do Švédska v době třicetileté války (1618 – 1648). Za panování královny Kristiny se jim dařilo dobře a vypracovali se tak, že Axelův otec byl v té době politicky nejvlivnějším mužem ve Švédsku a také jedním z nejbohatších. Vlastnil paláce, doly, pozemky, lesy a slévárny železa nejen ve Švédsku, ale i ve Finsku. Jeho syn Axel byl ovlivňován francouzskou kulturou, mluvil několika jazyky včetně francouzštiny, latiny, angličtiny, němčiny a italštiny. Jeho pozdější vzdělání bylo už jen výlučně vojenské.
V roce 1770 se Axel von Fersen vydal na svou první cestu do zahraničí, jak bylo tehdy zvykem, aby viděl svět a dokončil studium na vojenských akademiích. Přes Švýcarsko a Itálii docestoval v lednu roku 1774 do Francie a byl představen králi Ludvíku XV. O týden později se setkal s Marií Antoinettou, která ho poctila dlouhým rozhovorem, aniž by on věděl, s kým mluví. Pak pokračoval v cestě do Anglie a začátkem roku 1775 se vrátil do Švédska.
Do Francie se znovu podíval v pozdním létě roku 1778. Když byl představován novému králi Ludvíku XVI., královna prý zvolala: „To je ale přeci stará známost!“ Axel je potom zván do její úzké společnosti. Když se Marie Antoinetta dozvěděla o jeho nové uniformě, přála si, aby si ji oblékl a přišel tak oblečený ne ke dvoru jako obvykle, ale k rannímu ceremoniálu do jejího sídla, „Petit Trianon“. Takové soukromé slavnosti často mezi těmi, kdo na ně nebyli pozváni, vyvolávaly žárlivost. Královna se s Axelem často scházela a netrpělivě ho vyhlížela. Brzo už se u dvora mluvilo o tom, že se stal jejím milencem. Axel se proto, aby královnu nekompromitoval, rozhodl odjet do Ameriky.
Znovu se spolu setkali až v roce 1783. Za ty roky, co se neviděli, se stal z Axela zralý muž a královna se díky mateřství ocitla na vrcholu rozkvětu své ženské krásy. Král Gustav však Axela povolal, aby ho doprovázel po jeho cestě po Itálii. Od této doby si Axel a královna dopisují a trvají dohady, zda byli milenci, či ne. Koncem roku 1788 je Axel opět ve Francii a za dva roky je tam jmenován švédským vyslancem. Mezitím však vypukla revoluce a život královské rodiny se ocitl v ohrožení.
Axel začal připravovat plán útěku královské rodiny z Paříže do Německa. 20. června 1791 v noci královská rodina v přestrojení nasedla do kočáru, za jehož kočího byl převlečený sám Axel. Po dvouhodinovém bloudění po Paříži pak konečně našel tu správnou cestu ven z města na místo, kde byl připraven kočár, do kterého uprchlíci přesedli. Fersen se s královskou rodinou rozloučil, a tehdy se s královnou viděl naposledy. Král byl pak během další cesty poznán a celá královská rodina se musela vrátit do Paříže.
Po popravě královny se Axel uzavřel do sebe a už žádný vztah s jinou ženou nenavázal. Jeho kariéra šla strmě vzhůru až do doby, kdy během vojenských manévrů náhle zemřel korunní princ Karel August. Spadl nečekaně z koně, pravděpodobně raněn mrtvicí. Jeho náhlá smrt byla přičítána tomu, že byl otráven a podezření padlo na Axela von Fersena. 20. června 1810, když bylo tělo prince převáženo do Stockholmu, zaútočila na Fersena který byl účastníkem smutečního průvodu, rozzuřený dav. Generál Silfversparre chtěl Axela zachránit, na místě ho proto zatknul a odvedl na radnici. Rozvášněný dav za nimi vtrhl i tam a Fersena lynčoval. Pozdější vyšetřování přitom prokázalo jeho nevinu.
Fersenova památka však trvá dodnes. V 2. polovině 20. let významná finská historička, Alma Söderhjemová (1870 – 1949) publikovala deníky von Fersena. Její bádáním o vztahu mezi Axelem a královnou vzbudilo ve Francii velkou pozornost a byla pozvána na Sorbonnu. Na konci své přednášky položila přítomným otázku: „Byl Fersen milencem Marie Antoinetty?“ Odpověď jasně zněla, že ano.
A je možné zajít ještě dál. Nejen na základě šifrovaných dopisů, které vynášela komorná z vězení od královny Axelovi a nosila ji na ně odpovědi, a těch bylo přes šedesát, lze soudit, že královna žila dvojím životem. Na veřejnosti manželka krále, v soukromí Axelova milenka. Někteří badatelé dokonce tvrdí i to, že otcem posledních dvou dětí, která Marie Antoinetta porodila, tj. následníka trůnu Ludvíka Karla (1785 – 1795) a dcery Sofie (1786 – 1787), nebyl král, ale právě Axel von Fersen.
Ani jedno z dětí nemělo šťastný osud, chlapec zajatý po revoluci spolu s rodiči zemřel ve vězení, oficiálně na souchotiny, a Sofie se kvůli téže nemoci dožila jen 11 měsíců. Kvůli vrozené vadě, deformovanému hrudníku, zemřel i nejstarší syn Marie Antoinetty Ludvík Josef (1781 – 1789). Dospělosti se dočkala pouze prvorozená dcera Marie Terezie (1778 – 1851). S rodinou nebyla během revoluce zajata proto, že byla již vdaná a s královskou rodinou nežila.
