Podpisem Drážďanského míru roku 1745 Marie Terezie sice uznala nárok Pruska na Slezsko a Bavorsko, nyní se však rozhodla, že se pokusí vydobýt tato území zpět. Její plány zřejmě nezůstaly utajeny, protože pruský král Fridrich II. Veliký preventivně roku 1756 vpadl za podpory Anglie přes Sasko do severních Čech. Zvítězil přitom v několika bitvách, např. 1. října 1756 u Lovosic a především 6. května u Štěrbohol, a začal obléhat Prahu.
Na pomoc obležené Praze, kde se začal už projevovat nedostatek potravin, vytáhlo rakouské vojsko, přesněji rakouské a moravské jednotky pod velením maršála Leopolda Dauna (cca 54 000 mužů). Pruský král Fridrich II. Veliký, jehož vojáci už také začínali pociťovat nedostatky v zásobování, mu vytáhl od Prahy naproti s podstatně menší armádou (33 000 mužů) s úmyslem přinejmenším vytlačit Daunovo vojsko z Čech. Obě vojska se střetla u Kolína. Po přesunech a manévrech v jeho okolí se rakouské vojsko rozložilo mezi Plaňanami a Svojšicemi a Fridrich II. Veliký se ho pokusil obejít a vpadnout mu do týla. Daun tento jeho plán odhadl a v noci na 18. červen 1757 své jednotky přemístil na návrší u silnice spojující Kolín s Českým Brodem.
Bitva začala hned následující den, 18. června, odpoledne přesunem tří pruských kolon na sever od Bříství, protože Fridrich II. Veliký se rozhodl zaútočit obchvatem na rakouské pravé křídlo. Prozíravý Daun tam včas nechal přesunout zálohy, a tak tomuto pruskému útoku rakouské postavení odolalo. Kolem 16. hodiny se už bojovalo na celé délce fronty, kterou však méně početné pruské vojsko nedokázalo zcela pokrýt ani za cenu nasazení záloh. I tak zřejmě kolem 17. hodiny nabylo postupně díky svému výcviku a disciplíně převahy a situace začala být pro Dauna kritická.
Ten však bitvu nevzdal a po několika dílčích úspěších svých jednotek kolem 18. hodiny nasadil ze záloh do bitvy přes 30 eskadron (pluků) jezdectva, které v 19.30 hodin prudkým útokem zmasakrovaly pruskou pěchotu. Prusům se nepodařilo ani dobýt rakouské postavení na křečhořském kopci, jak pro nedostatek munice, tak pro vyčerpání koní. Část pruského vojska se vzdala, část se dala na ústup a z bojiště prchl i pruský král.
Maršál Daun se rozhodl prchající pruské vojsko dále nepronásledovat, vítězství v bitvě, která chvílemi vypadala na ztracenou, považoval za dostačující. Podle zvyku nechal vojsko přenocovat na bojišti a oslavit vítězství. Dále potom postupoval na Prahu, kterou vyprostil z obležení. Ovšem Fridrich II. Veliký svoji armádu znovu zkonsolidoval a na jaře 1758 vpadl na Moravu. Tam utrpěl porážku u Domašova nad Bystřicí, vzdal obléhání Olomouce a ustoupil do Slezska. Sedmiletá válka skončila podpisem mírové smlouvy v únoru 1763, která potvrdila pruskou převahu. Habsburská monarchie proti Prusku sice uhájila své postavení v Evropě obecně, ovšem ztratila podstatnou část Slezska. Prusko se nyní nově začalo rovněž počítat mezi evropské velmoci.
Podle dobových zpráv byl pruský král Fridrich II. Veliký porážkou u Kolína tak zničen, že po útěku z bojiště se zastavil v Nymburce na náměstí, tam usedl pod podloubí, složil hlavu do dlaní a rozplakal se. Vítězství v bitvě u Kolína bývá někdy považováno za okamžik znovuzrození tehdy rozkolísané habsburské monarchie.
