Agnes Sorel nebo Soreau se narodila okolo roku 1422 jako dcera vojáka Jeana Soreaua a jeho ženy Catherine de Maignelais a ke dvoru francouzského krále Karla VII. přišla jako dvorní dáma Isabelly Lotrinské, vévodkyně z Anjou ve věku mezi osmnácti a dvaceti lety. Už když ji král poprvé viděl při představování, okamžitě se do ní zamiloval na první pohled. Uchvátila ho nejen svým půvabem, ale také vzděláním. Podle dobových svědectví to ostatně skutečně byla nejkrásnější mladá žena své doby. Aby ji měl stále ve své blízkosti, král přikázal, že se stane dvorní dámou jeho manželky, královny Marie z Anjou. Agnes Sorel se brzy stala nejenom královou milenkou, ale historicky první veřejně uznanou královou milenkou. Od krále pak dostala několik zámků, mezi nimi zámek „Beauté da la Marne“, od čehož se odvozuje její přezdívka „Dame de la Beauté“ – Dáma krásy či Krásná dáma.
Na krále měla Agnes blahodárný vliv. Ve Francii v té době zuřila občanská válka a válka s Anglií (do níž zasáhla Johanka z Arcu) a Agnes u královského dvora v Chinonu pomohla králi z depresí. I díky svému oblečení, které ovšem také způsobilo u dvora skandál. Nosila šaty, které měly dekolt ušitý tak, že bylo vidět jedno odhalené ňadro. Pokud jde o tuto módu, měla jak následovnice, tak i odpůrce. Jean Juvenal des Ursins, arcibiskup z Remeše, radil králi, aby tuto neslušnost, kdy šaty mají takový výstřih, že je vidět ňadro včetně bradavky a někdy dokonce i obě ňadra, uvedl do patřičných mezí.
Pro Agnes však bylo horší to, že měla na krále skutečně velký vliv, takže u dvora přirozeně měla mnoho vysoko postavených nepřátel. Nejen mužů, ale i žen, protože ne každá měla takovou postavu, aby jí to v šatech, jaké nosila Agnes, slušelo. To je ostatně problém jakéhokoliv módního trendu v kterékoli době.
Agnes porodila králi čtyři dcery. Marie se narodila pravděpodobně v létě 1444, tedy snad do roka, co přišla Agnes ke dvoru. Charlotte se později provdala za Jacquesa de Brézé a jejich syn, Louise de Brézé, si vzal za manželku výjimečně krásnou Dianu de Poitiers, která se stala slavnou milenkou krále Jindřicha II. a Jeanné, o jejímž osudu není nic bližšího známo. Když Agnes odjela v zimě 1459-1460 z Chinonu, aby se připojila ke královu vojenskému tažení a morálně ho podpořila. Agnes nosila pod srdcem královo čtvrté dítě, její zdravotní stav se pak prudce zhoršil. Agnes 9. února porodila holčičku a po porodu pak obě zemřely. Jako příčinu smrti určili tehdejší doktoři úplavici. Král po smrti své milenky dlouho netruchlil. Nahradila ji její sestřenice Antoinette de Maighelais od r. 1450 až do jeho smrti. Po smrti krále Karla VII. se stala milenkou Francise II., vévody z Bretaně. Karel VII. si ostatně nemohl stěžovat ani na nedostatek potomků. Jeho manželka mu porodila celkem 14 dětí, z toho jednou dvojčata. Dospělosti se dožilo sedm z nich a nejstarší z nich se stal francouzským králem jako Ludvík XI. (1423-1483)
V roce 2005 přišel francouzský forenzní vědec Philippe Charlier s teorií, že Agnes zemřela na otravu rtutí. Rtuť se používala jako lék proti parazitům a také se přidávala do kosmetických přípravků. Patřící mezi těžké kovy a má schopnost výrazně se ukládat v těle, čímž dochází k dlouhodobé otravě. Po Agnesině smrti se však nevyskytlo žádné podezření, že by byla úmyslně otrávena.
Přesto to tak mohlo být. Jako možný pachatel Agnes by přicházel v úvahu její vrstevník, králův syn Ludvík XI., tehdy ještě následník trůnu, který ve spolupráci se šlechtou vyvolal vzpouru proti otci. Vyčítal mu právě jeho milenky, nejen Agnes Sorel, ale také madame de Villequier a další, které měly vliv na jeho rozhodování. Po potlačení povstání Ludvík utekl vévodovi burgundskému a vrátil se, až když otec zemřel.
A další, kdo by mohl mít zájem na smrti Agnes, byl francouzský obchodník, šlechtic a finančník Jacques Couer, který zbohatl na obchodě s drahými kovy. Říkalo se, že křížové výpravy do svaté země sice zkrachovaly, ale s nimi související zisky kupců všechny rány zahojily. I když proti sobě stáli zastánci protichůdných ideologií, v tomto případě křesťanství a islámu, obchodu jako by se to netýkalo, ten musí vždy fungovat dál. To ostatně platí pro dějiny obecně, i ty moderní.
Oba dva, Ludvík, i Coeur, věděli, že Agnes jim zrovna nepřeje a u krále by je mohla svými názory poškodit, pokud se tak už nestalo. Stálo by jim to ale za tak nebezpečný kousek, jakým pokus o její vraždu bezpochyby byl. V případě odhalení by je čekala nejen poprava, ale před ní jistě i mučení. Na druhou stranu mohla být příčinou Agnesiny smrti i otrava jiného druhu, dnes již nezjistitelná. Vždyť žila v době, kdy travičství patřilo mezi běžné a velmi účinné nástroje dvorské politiky a intrik.
