Nejdříve holá fakta. Edice Červená knihovna opravdu existovala, vycházela v letech 1928 – 1937. Akciová společnost Rodina ji vydávala v červené, plátěné vazbě, s protlačeným písmenem R. Stovky a stovky vymyšlených, banálních příběhů, většinou bez jakékoliv literární hodnoty. Šedivá je však každá teorie. Realita bývá úplně jiná a výjimka potvrzuje pravidlo. Tou výjimkou byl vztah dvou lidí, Ferdinanda II. Tyrolského a Filipiny Welserové. Nejdříve se s nimi musíme seznámit trochu blíže.
Ferdinand II. Tyrolský (1529 – 1595) byl druhým synem císaře Ferdinanda I. císaře Říše římské a českého krále. Jeho starší bratr Maxmilián byl následníkem trůnu. Být druhorozeným nebylo zase až tak špatné. Spokojený život v luxusu, téměř žádná odpovědnost a nutnost připravovat se na budoucí funkci. Nutno však říci, že Ferdinand Tyrolský byl světlou výjimkou mezi šlechtici. Neplýtval penězi, a rozhodně nežil zhýralým životem. V letech 1547 – 1567 byl místodržitelem v Čechách a sžil se dokonale s prostředím. Češtinu ovládal dokonale, a to ho přiblížilo i k jeho poddaným. Nyní se podívejme na jeho celoživotní lásku, Filipinu Welserovou.
Filipina (1527 – 1580) byla dcerou augšpurského bankéře Františka Welsera. Welserové mohli, co se týče bohatství, směle Habsburkům konkurovat, o zlato u nich nebyla nikdy nouze. Filipina byla nejen krásná, ale i vzdělaná a sebevědomá, což byla na tehdejší dobu ďábelská kombinace a muži se jí zřejmě báli. Věděli, že taková žena nikdy nebude tančit tak, jako oni pískají. Paradoxně tedy žádný na dveře Welserova domu nezaklepal.
Situace se změnila v roce 1551. Ferdinand II. doprovázel svého otce na císařský sněm do Augšpurku a sličná měšťanská dcera, mávající z balkónu na císařský průvod, mu zřejmě padla do oka. Druhé setkání se odehrálo na maškarním plesu v Plzni, kam se dvůr z Prahy uchýlil, před morovou nákazou. To padnutí do oka bylo zřejmě oboustranné a jiskra přeskočila. Tatínek Filipiny si zřejmě mohl dovolit víc, než tuctový poddaný a nechtěl, aby jeho dcera sloužila jen pro uspokojení vlivného Habsburka. Později pochopil, jak hluboce se mýlil. Bylo mu jasné, že císař k případnému morganatickému sňatku svého syna nikdy nepřivolí. Nakonec se rozhodl odeslat dceru aspoň z dosahu místních klevetníků do Čech. Na zámek v Březnici, ke své švagrové, Kateřině z Lokšan. Co oko nevidí, srdce nebolí. Ferdinand byl na Březnici stálým hostem a jeho vztah k Filipině vyvrcholil tajným sňatkem, v zámecké kapli jedné lednové noci roku 1557. Jen snoubenci, svědkové a kněz. Nikdo jiný. Dokonale utajeno a císař nic netušil.
První plod jejich lásky přišel záhy. Nyní bylo nutné vymyslet lest, jak oficiálně dítě přijmout do rodiny, aby Filipina nevzbudila podezření. Nakonec se domluvila s porodní bábou, která novorozeně vynesla ke bráně březnického zámku, kde dítě bylo ,,náhodně nalezeno“ a Filipina se nebohého sirotka ujala. Dodnes se přesně neví, kdy se císař o synově sňatku dozvěděl. Zachoval se na svoji dobu velkoryse. Snad si vzpomněl, že jeho syn je jedním z jeho patnácti dětí a pochopil, co je to láska. Synovi odpustil, pod podmínkou, že sňatek zůstane trvale utajen. Filipina nesměla svého manžela doprovázet na žádné oficiální akci, zůstávala dál v pozadí na Březnici či na Křivoklátě. Jejich děti měly nárok na habsburský trůn pouze v případě, že ostatní legální kandidáti vymřou. V době, kdy se už jeho sňatek stal veřejným tajemstvím, začali příbuzní na Ferdinanda vyvíjet nátlak, aby se s Filipinou rozešel. Ke cti arcivévody je třeba uvést, že dokonce odmítl polskou korunu, která mu za to byla nabízena.
V roce 1567, brzy po té, co se stal císařem Maxmilián, složil Ferdinand svoji funkci místodržitele a odstěhoval se do Tyrolska, do města Innsbruck. Zde, na zámku Ambras našla Filipina konečně klid a pohodlí. S manželem si rozuměla více než dobře. Ferdinand byl proslulý svými sbírkami umění, ze všech končin světa a Filipina se věnovala bylinkářství a léčitelství. Její manžel byl naštěstí mocnou záštitou před případnými udavači o jejích spolcích s ďáblem. Velmi záhy se stala nesmírně populární, protože k poddaným se chovala velice lidsky. Její život se předčasně uzavřel v roce 1580. Ferdinand Tyrolský, který poslechl její poslední rady, se znovu oženil a zemřel o 15 let později, 24. 1. 1595
