Pro to, aby uspěla u královského dvora, měla Françoise de Rochechouart, markýza de Montespan, známá i jako Athénaïs (5. října 1640, – 26. či 27. května 1707) ty nejlepší předpoklady. Pocházela z rodiny vévody de Mortemart a jeho manželky Diany de Grandseigne, na tu dobu vynikající vzdělání získala v klášteře v Saintes a díky přímluvě královny matky Anny Rakouské (ano, té ze Tří mušketýrů) byla po ukončení studií přijata ke dvoru. Konkrétně do služeb Henrietty Anny, vévodkyně orléanské, švagrové krále Ludvíka XIV.
A jak to bylo s markýzou a králem dál?
- Françoise, budoucí markýza de Montespan, potkala krále Ludvíka XIV. poprvé v roce 1661, kdy ji formálně přivedli ke dvoru. Složila králi povinné poklony s přirozeným šarmem, ale ten si ji ani nevšiml. Byla výjimečně půvabná, s dokonalou pletí a světlými vlasy. U dvora se jí velmi líbilo a začala používat druhé křestní jméno Athenaïs, kterému dávala přednost.
- Roku 1663 se provdala za Louise Henriho, markýze de Montespan. Kupodivu to byl sňatek z lásky, což byla mezi šlechtou tehdy zvláštnost, neboť sňatky byly takřka vždy domluveny rodinami bez účasti snoubenců.
- V roce 1668 Athenaïs poprvé s králem otěhotněla a v březnu 1669 mu porodila dceru. Bylo to první z celkem sedmi dětí, které s králem měla. Král trval na tom, aby požádala o rozluku manželství, což se vzhledem k protestům jejího manžela povedlo vyřešit až po čtyřech letech.
- O tom, že vztah mezi markýzou de Montespan a králem byl svým způsobem výjimečný a pro krále mimořádně důležitý svědčí i tato slova královy choti, Marie Terezie Španělské (Habsburské): „Ta kurva mě přivede do hrobu!“
- V červnu 1678 se Athenaïs narodilo poslední ze sedmi králových dětí, a to syn. Dospělosti se z nich dožily čtyři a král jim jejich nemanželský původ vynahradil alespoň šlechtickými tituly. Athenaïs ho v té době však již omrzela, což u něj ostatně nebylo nic výjimečného. Byla jen jednou z řady milenek, které měl před ní, při ní i po ní. Nyní však král řešil především to, jak šikovně zařídit, aby Athenaïs odešla nejen z jeho života, ale i od dvora.
- Rozhodl se pro to nakonec využít jednu dřívější záležitost. V letech 1669 – 1672 došlo k tomu, že Athenaïs byla kompromitována, ať už důvodně či ne, v tzv. travičské aféře. Hlavní obviněnou v ní byla žena jménem La Voisin, která se vyznala v černé magii a travičství, i když navenek provozovala jen chiromantii (hádání z ruky) a fyziognomiku, tj. hledání spojitostí mezi vzhledem a povahou daného člověka. La Voisin měla na zahradě svého domu tajnou kapli, kde řada příslušníků vysoké šlechty uctívala staré bohy, pořádaly se sabaty, konaly se sexuální orgie a sloužily černé mše k uctění Satana. Později pak vyšlo najevo, že jedna z jejích zákaznic, markýza de Brinvilliers, otrávila jí připraveným jedem několik příslušníků vlastní rodiny včetně svého otce, sester, dvou bratrů a pokusila se otrávit i svého manžela.
- Když měla markýza de Montespan pocit, že se jí král vzdaluje, obrátila se s prosbou o pomoc právě k La Voisin, účastnila se jejích černých mší a nechala si od ní připravovat „elixíry lásky“, které pak králi přidávala do jídla. Doslova si přitom zahrávala s ohněm, Voisin při provozování své „živnosti“ nesmírně zbohatla a i proto se na ni možná zaměřila inkvizice.
- Během vyšetřování La Voisin svědci vypověděli, že mezi zákaznice La Voisin patřila i markýza de Montespan. Král sice chtěl v tomto případě zjednat spravedlnost bez ohledu na pohlaví nebo postavení dotyčných, ale skandální a hlavně neznabožské chování jeho oficiální milenky by v tomto případě dopadlo i na něj. Proto všechny listiny, kde byly zaznamenány výpovědi svědků týkající se markýzy, Ludvík XIV. spálil.
- La Voisin byla roku 1680 upálena jako čarodějnice. Podle dobového záznamu však mohla škodit i po smrti: „Hodili její tělo do velkého ohně a popel rozptýlili po větru, takže, kdykoli se nadechneme, dostanou se do nás drobné částečky a při komunikaci s nižšími duchy se všichni můžeme nakazit travičstvím…“. Trest to byl krutý, ale jistě spravedlivý. Na svědomí La Voisin měla odhadem 1500 až 2000 obětí, a to včetně nemluvňat obětovaných během černých mší.
- Markýza sice z celého případu vyvázla, ale v roce 1691 se její již tak problematický vztah s králem zhoršil natolik, že Ludvík XIV. vydal příkaz, aby se jeho milenka od dvora vzdálila. A hříšná markýza kupodivu bez problémů uposlechla a odešla do kláštera, který již dříve nechala postavit pro osiřelé dívky.
- Tam začala žít velmi zbožným a kajícným způsobem života a zcela se oddala Bohu, protože se bála smrti. Ta ji stihla 27. května 1707, kdy při návštěvě v lázních náhle omdlela. Její doprovod jí údajně podal dávidlo a markýza de Montespan během několika hodin zemřela. Pro krále Ludvíka XIV. však byla mrtvá už dávno předtím – v té chvíli, co opustila Versailles.
