Paříž
Vítězný oblouk má moravské kořeny. Otevřen byl před 185 lety a na Moravě vlastně pořád stojí
Vítězný oblouk, který je jednou z nejnavštěvovanějších památek francouzské metropole, dal postavit Napoleon Bonaparte na počest svého vítězství v bitvě u Slavkova. Nepřímo se tak vlastně dotýká i naší historie a s velkou měrou nadsázky můžeme říci, že vlastně stojí i díky našim dějinám.
Setkání v Paříži aneb Příběh neobyčejného knihkupce
Tak tomu se říká, nehorázná smůla. Francouzské železnice jsou stejně neschopné, jako ty italské. Půl hodiny zpoždění. Směšný časový úsek, který ho však bude stát dalších čtrnáct dní čekání. Přístav září do tmy a zástup lidí, kteří se přišli rozloučit, se stále ještě rozchází. Světla parníku jsou ještě vidět, ale jemu to není nic platné. Na nedaleké kostelní věži odbíjejí hodiny desátou večerní. Parník má o jednoho pasažéra méně. Je desátý duben roku 1912 a francouzský přístav Cherbourg se pomalu ukládá ke spánku.
Adolf Loos je hvězda světové architektury. Co o něm možná nevíte?
Adolf Loos nemá titulů a odmítá i titul architekta jako název dobou zdiskreditovaný.
– Jak se daří, pane architekte?
– Nedaří se!
– Proč?
– Protože nejsem architekt, jsem pouze Adolf Loos!
Ministr vojenství zabit, francouzský premiér těžce zraněn! A to byl mír! Trapná historie z dějin aeronautiky
Jsme v Issy les Moulineauxu, městečku sousedícím s Paříží. Je 21. května 1911. Za příčinou leteckých závodů Paříž – Madrid shromáždilo se na místním letišti velké množství obecenstva. Počasí jest zamračené a věje zejména ve vyšších vzduchových vrstvách silný severní vítr. Až do čtvrt na 6 nastoupili k letu dva aviatikové. Několik jich od letu upustilo, částečně pro prudký vítr. Jeden aeroplan se překotil, aviatik však nebyl raněn.
V 17 letech odešel z Vlachova Březí až do Bronxu. Proto malíře Matulku zná v Čechách málokdo
Jan Matulka, americký malíř českého původu, spatřil světlo světa 7. listopadu 1890 ve Vlachově Březí. Světlo světa, který se k němu nechoval vždycky úplně fér.
Teplé mléko se sodovkou zachránilo Čechům malíře, kterého znovu objevujeme
Jan Dědina, malíř, ilustrátor a spisovatel, se narodil 1. září 1870 ve čtyři hodiny odpoledne na statku č. 3 ve Strakách u Nymburka v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny Jelínkové.
Marold. Nešťastně zmarněný život tvůrce našeho největšího obrazu
Byl zvláštní, docela samostatný a svérázný umělecký zjev, veliký nadáním i vůlí, kterou hravě překonával všechny překážky, které osud zpravidla tvůrčím lidem do cesty staví.
Pražská metalová kráska. Pražané si „přestěhovali“ miniaturu Eiffelky
Co vedlo Eiffela ke stavbě gigantické věže, první nejvyšší stavby světa, a proč připomíná naši Petřínskou rozhlednu? Dnes jsou obě nejvyhledávanějšími evropskými památkami. Tolik snů, úsilí a práce. Přitom měly být obě zbourány.
Malíř Derain byl nepřímou obětí nacistů. V závěru života se uzavřel, jakoby chtěl sám na sebe zapomenout
„Derain je inženýr, který přepjal rokli obloukem, pochybuje však dosud o správnosti svých výpočtů.“ (Petr Denk)
Vystudoval chemii, ale jeho osudem se staly kovové konstrukce. Podepsal se na těch nejznámějších, doslova ikonických
Jako třeba na Eiffelově věži. Už jenom tím je příběh francouzského inženýra Gustava Eiffela (15. 12. 1832 – 27. 12. 1923) výjimečný. Použití nových konstrukčních materiálů, oceli a litiny, bylo tehdy tak odvážným podnikem, že veřejnost si zapamatovala i jméno toho, kdo byl ochoten se do takového podniku pustit. Což se dnes už sotva stane.
Fotografický brontosaurus Jan Reich. Vyměnil sluníčko a mráčky za tajemno a pochmurno
Jan Reich (*21. května 1942 v Praze), představitel krajinářské a městské fotografie, byl jedním z posledních klasiků české fotografie, který fotografoval černobíle na velkoformátový deskový přístroj.
Jak lokomotiva skočila do dějin fotografie. A i když se to zdá neuvěřitelné, nezahynul při tom žádný cestující
Neuvěřitelná fotografie na hranici snu a skutečnosti je zcela reálná. Lokomotiva vypadla oknem z nádraží i s tendrem, opřela se nosem o chodník a už tak zůstala. Stalo se na nádraží Montparnasse 22. října 1895. Jak k tomu mohlo dojít?
Svatý Diviš alias Saint Denis je oporou nejen Francie, ale všech křesťanů. Pomáhá třeba při psím kousnutí a migréně
A také založil nejvýznamnější francouzské opatství, známé a legendární St. Denis. Proč pomáhá proti psímu kousnutí, se už neví. S migrénou však zcela jasně souvisí to, jak byl popraven, a jaký zázrak potom vykonal.
Bůh ví, že zemřu neprávem. Ztracený zápas Jakuba de Molay, posledního velmistra řádu templářů
Pokud budeme ve středověku hledat silnou nadnárodní armádu, najdeme jedinou: templáře. Rytíři bojující za osvobození Kristova hrobu byli mimořádně mocní a bohatí. Přesto je francouzský král srazil na kolena a jejich vůdce poslal na popraviště.
Metternichova vnučka uměla žít. Milovala módu a vyznala se v ní, ale také propagovala Bedřicha Smetanu a uměla vzít do ruky i sečnou zbraň
Paulina Klementina Metternichová, rozená hraběnka Sándorová ze Slawnitze (25. 2. 1836 – 28. 9. 1921) zažila tu údajně nejkrásnější dobu v dějinách Evropy vůbec – konec 19. století čili tzv. belle epoche, což jí dnes můžeme jen závidět. Potkaly ji ale i horší chvíle…
Zradil SSSR, působil ve Svobodné Evropě a přišel jen o občanství. Spisovatel Někrasov měl štěstí, že ho to nestálo krk
Ale nejspíš jen proto, že už se psala léta sedmdesátá, která byla k odpůrcům sovětského režimu podstatně mírnější, než léta padesátá nebo třicátá. Ani jeho ale neminuly tragedie, hladomor, válka a po ní všudypřítomný strach o vlastní existenci…
Kubišta, kubista už od narození, bavil se slovní hříčkou básník Apollinaire
„Památného 28. října 1918 byl viděn v čele jednoho z oněch spontánních průvodů, které procházely ulicemi Prahy, důstojník ozdobený pentlemi, s tasenou šavlí, na níž se vítězně třepetala československá vlajka. Ten důstojník měl za několik dní narukovat na Slovensko jako komandant pancéřového vlaku. Ale rozstonal se chřipkou a zemřel v pražské vojenské nemocnici v listopadovém dni. Stár 34 let. Byl to malíř Bohumil Kubišta, jehož památka byla v roce 1919 uctěna posmrtnou výstavou a několika články jeho přátel.“
Obdivoval Francii, ta ho zavřela do lágru. Jedna z kapitol života českého sochaře Otty Gutfreunda
Vytvořil první kubistickou sochu – Úzkost. Kdyby u kubismu zůstal, autor těchto řádek by se s nimi neobtěžoval. Mít rád kubistické sochy vyžaduje velkou dávku přemýšlivosti.