Jako vždycky v podobných případech – shodou okolností. V první řadě díky tomu, že budova nádraží Montparnasse byla v důsledku sklonu postavena tak, že vlaky svou jízdu končily v prvním patře, devět metrů nad úrovní terénu. Když tedy včas zastavily.
Což se však nepodařilo vlaku taženému parní lokomotivou č. 721 typ 120, který vyrazil v 8.45 z Granville do Paříže, kam měl dojet za 7 hodin a 10 minut. Cestou však nabral několik minut zpoždění a strojvůdce se snažil dojet na čas podle jízdního řádu, v 15.55 hodin Před nádražím začal jako obvykle přibrzďovat, potom však brzdy selhaly a vlak se stal neovladatelným. Do nádraží vjel, podle tehdejších novin, rychlostí 40 – 60 km/h, i když později se ukázalo, že to bylo jen asi 30 km/hodin.
I to však stačilo k tomu, aby vlak zlikvidoval zarážedlo, přeletěl následujících asi 30 metrů nádražní haly, prorazil skleněné okno stanice a 60 cm silnou zeď kolem něj a částečně z něj vyskočil. Lokomotiva dopadla na tramvajovou zastávku, odkud jen chvíli předtím vyrazili splašení koně i s tramvajovým vozem za sebou, a zůstala stát šikmo na „nose“. Za ní ještě následoval tendr na uhlí, ale všech 10 vagonů, řazených v pořadí 3 zavazadlové vozy, 1 poštovní vůz a 6 osobních vozů zůstalo nahoře na nádraží, z toho některé dokonce ani nevykolejily. Zkušený strojvedoucí vlaku Guillaume-Marie Pellerin s devatenáctiletou profesionální praxí společně s topičem seskočili z lokomotivy ještě dříve, než projela zdí.
Topič utrpěl lehké zranění stejně jako dva cestující a dva zaměstnanci železnice. Venku na ulici přišla o život prodavačka novin Marie-Augustine Aguilardová, kterou ale nezasáhla lokomotiva, ale kus vyraženého padajícího zdiva. Trafikantka zrovna zaskakovala za svého manžela, který odešel pro novinové večerní vydání. Železniční společnost zaplatila Aguilardové pohřeb a jejím dvěma dětem přiznala sirotčí důchod. Kromě ní byla na ulici zraněna ještě jedna žena, která šla zrovna kolem.
Samotný vlak si z celé nehody odnesl překvapivě jen malé škody. Osobní vozy nebyly poškozeny vůbec, lokomotiva byla jen nepříliš závažně poškozena na předku, podobně prakticky beze škod zůstal i tender. Po vyšetřování, které trvalo 48 hodin, bylo přikročeno k vyproštění lokomotivy a tendru. Odpojený tendr se podařilo vytáhnout zpět nahoru do nádražní budovy, lokomotiva měla být naopak co možná nejšetrněji nadlehčena a spuštěna na ulici. První pokus, kdy mělo potřebnou sílu k tomuto úkonu vyvinout 14 koní, nevyšel. Podařilo se to až navijáku o nosnosti 250 tun a za účasti deseti mužů.
Je pochopitelné, že kuriózní nehoda vzbudila značnou pozornost a že bylo i dost času lokomotivu, která vyskočila z okna, opakovaně vyfotografovat. Tyto fotografie zůstaly dodnes, po více jak sto letech, unikátní. Stejně pozoruhodné je i to, k jak malým trestům byli odsouzeni viníci nehody. Strojvůdci Pellerinovi soud uložil zaplatit pokutu 50 franků za to, že vjel do stanice příliš rychle, a průvodčí Mariette musel zaplatit poloviční částku, 25 franků, protože se při vjezdu do nádraží věnoval vyplňování dokumentů a nestihl proto použít ruční brzdu.
Pokud byste chtěli spatřit věrnou rekonstrukci této nehody, je to možné. Stačí se jen vypravit do Brazílie, buď do muzea a v zábavního parku „Mundo a Vapor“ (Svět páry) v Canele anebo do nákupního centra „Verde“ (Zeleň) v Caldas Nova.
