Jak se všechno stalo? Lokomotivě Jason (typ Adonis), která na trati patřící společnosti C. k. privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda (zal. 1836) vezla pravidelný nákladní vlak č. XI. z Bohumína do Vídně, tehdy mezi stanicemi Hulín a Napajedla náhle explodoval kotel. Na místě zahynuli strojvedoucí Nischlag a topiči Černý a Frank. Čistič Prischka, který sloužil jako tendrová stráž, utrpěl řadu těžkých zranění, na která dvě hodiny po výbuchu zemřel. Dále byli lehce raněni dva nakladači, oba se však vyléčili, byť stav nakladače Mandla zraněného až po nehodě při záchranných pracích tím, že ho zavalil náklad, byl původně shledán natolik rizikovým, že jej přivolaný kněz zaopatřil společně s Prischkou. Ze čtyřiceti vozů jich bylo sedmnáct rozbito či poškozeno a trosky lokomotivy exploze rozmetala až do vzdálenosti 600 metrů od místa výbuchu.
Příčina této tragické nehody nebyla nikdy spolehlivě objasněna, nejčastěji se udávaly důvody jako závada na kotli, chyba strojvedoucího, odpadnutí velkého kusu kotelního kamene a následné poškození kotle či nepředpokládaný vznik a následný výbuch tzv. třaskavého plynu, tj. metanu, resp. jeho směsi se vzduchem.
Za nejpravděpodobnější příčinu vyšetřovatelé nakonec označili to, že explozi vyvolal nedostatek vody v kotli. A ten mohl být způsoben buď z technické příčiny, kvůli poruše čerpadla, nebo chybou strojvůdce, který nesprávně nastavil či odečetl vodoznak, který udává množství vody v kotli. Když strojvedoucí zjistil, resp. došel k názoru, že v kotli je zřejmě málo vody, rozhodl se do kotle vodu ihned napustit. Napuštění studené vody do rozžhaveného a přitom prázdného či téměř prázdného kotle vedlo k tomu, že se v kotli prudce vytvořilo obrovské množství páry a vznikl enormní přetlak, který kotel nemohl vydržet. Takto popsaný průběh příčiny výbuchu dobře vysvětluje řadu důkazů, tvrzení a svědectví sesbíraných po nehodě, ale i tak má jedno slabé místo.
Právě pro případ případného přetlaku byla v kotli zabudována pojistka v podobě otvoru se zvláštní zátkou. Ta se měla při poklesu hladiny vody v kotli a při následném rozžhavení kotle rozpustit a hrozící nehodě zabránit zatopením topeniště lokomotivy a tím i dalšímu žhavení kotle. To se evidentně nestalo a vyšetřovatelé nebyli schopni vysvětlit proč. V důsledku toho ovšem vznikly nové bezpečností předpisy o údržbě a provozu parních kotlů na dráze, které měly do budoucna podobným nehodám zabránit.
V počátcích železniční přepravy nebyl výbuch kotle lokomotivy, ale nijak výjimečnou události:
- v červenci 1815 – Velká Británie – Výbuch kotle zkušební lokomotivy „Brunton Mechanical Traveller“ v hrabství Durham 16 lidí zabil a 40 zranil. Vysoký počet obětí je dán tím, že lokomotiva byla v daný okamžik obklopena davem zvědavých turistů, kteří tvořili většinu obětí výbuchu
- v únoru 1818 – Velká Británie – Kotel první komerčně úspěšné parní lokomotivy Salamanca vyrobené roku 1812 explodoval takovou silou, že jeho části dopadly až 100 yardů od trati. Stalo se tak po zřejmě nesprávné manipulaci strojvůdce s bezpečnostními ventily. Lokomotiva dostala své exotické jméno na počest vítězství vévody Wellingtona v bitvě u Salamanky v roce 1812.
- v březnu 1928 – Velká Británie – V Simpasture Junction vybuchl kotel lokomotivy č. 5, přičemž byla jedna osoba zabita a druhá opařena. Strojvedoucí zůstal nezraněn.
- v červenci 1828 – Velká Británie – Kotel lokomotivy č 1 explodoval a zabil strojvůdce, když vlak zastavil ve stanici Aycliffe Lane v hrabství Durham
- v červnu 1831 – USA – První exploze kotle lokomotivy ve Spojených státech způsobená zřejmě tím, že posádka zablokovala bezpečnostní přetlakový ventil, aby dosáhla vyššího výkonu stroje, jak se tehdy poměrně často dělo. I když byly v tomto případě části kotle rozesety v širokém okolí a topič zahynul, strojvedoucí zůstal nezraněn.
- v květnu 1844 – Anglie – Kotel lokomotivy Adelaid explodoval v Carliste a zranil dva lidi.
