Kněžna Paulina se narodila ve Vídni do uherské hraběcí rodiny Sándorů ze Slawnitze. Její otec, hrabě Moritz Sándor (1805 – 1878), byl známý v celém rakouském císařství jako vášnivý milovník koní a přezdívalo se mu dokonce „divoký jezdec“. Matka, princezna Leontina (1811 – 1861), byla dcerou rakouského kancléře Metternicha a Paulina tedy jeho vnučkou. Téměř celé své dětství ve Vídni prožila se svou významnou a urozenou rodinou.
V roce 1856 se provdala za svého strýce, prince Richarda Metternicha (1829 – 1895). Pár žil v harmonickém manželství, navzdory Richardovým častým milostným pletkám s herečkami a operními primadonami. Jako první dítě se jim narodila Sophie (1857 – 1941). Jejich druhá dcera, Pascaline (1862 – 1890), se provdala za hraběte Georga von Waldsteina, německého šlechtice, šíleného alkoholika, který ji údajně roku 1890 v deliriu tremens zavraždil na zámku v Duchcově. Paulinina nejmladší dcera, Clementine (1870 – 1963), byla jako dítě vážně pokousána psem a kvůli zjizvenému obličeji se rozhodla nikdy neprovdat.
Svého chotě, který byl rakouským diplomatem, kněžna Paulina doprovázela na různá místa, kde působil, nejprve na královský saský dvůr v Drážďanech a později na císařský dvůr do Paříže, kde prožili nakonec téměř jedenáct let (1859 – 1870). Zde se kněžna Paulina spřátelila s francouzskou císařovnou Evženií a stala se její nejbližší důvěrnicí. Naopak s rakouskou císařovnou Alžbětou zvanou Sissy, jen o rok mladší, se neměla příliš v lásce. Jejich vzájemná nevraživost byla téměř legendární a bavil se jí celý císařský dvůr.
Těžko říct, která z dam měla na tomto neutěšeném stavu větší podíl. Paulina se třeba chtěla vyrovnat císařovně v dobročinnosti a pořádala slavnosti, jejichž výtěžek byl věnován na dobročinné účely, zatímco císařovna Alžběta provozovala dobročinnost nenápadně a beze vší pompy a lesku a Paulinina okázalost v těchto věcech ji nutně musela být už čistě lidsky nepříjemná. Kněžna milovala výrazné líčení, v tehdejší době ne zcela obvyklé a používané spíše lehkými ženami, zatímco císařovna Alžběta, milující přirozenost, je odsuzovala. Paulina se přitom jen všemožně snažila dohonit přirozený císařovnin půvab, což ale nebylo snadné, ne-li vůbec nemožné, jak o tom svědčí např. srovnání portrétů obou dam z přibližně stejné doby.
Jak ve Vídni, tak v Paříži Paulina určovala módní trendy a vkus, a především ve Vídni představovala módní ikonu své doby. Co měla některého večera na sobě, v tom se následující den večer snažily objevit i ostatní dámy. Kněžna také naučila francouzské a české aristokraty bruslit a dámy kouřit doutníky tak, aby neměly obavy o svou pověst. Jezdívala i do Čech a často u nás pobývala na zámku Plasy u Plzně. Milovala i hudbu a oblíbila si Bedřicha Smetanu a Richarda Wagnera. Jejich skladby při různých příležitostech propagovala po Evropě, což zejména pro Smetanu bylo jistě značnou pomocí.
Její oslnivost ve společnosti však provázely temné stíny v soukromí. Jako dítě byla očitým svědkem krvavé revoluce z roku 1848 ve Vídni a v roce 1870 během francouzsko-pruské války pomáhala uprchnout císařovně Evženii, přičemž jí tajně v diplomatickém zavazadle poslala do Londýna její šperky. Na sklonku života zažila i první světovou válku, a tou nejen pro ni ten „starý dobrý svět“ jednou provždy odešel. V jejím případě šlo vlastně hned o dva světy už navždy ztracené – vídeňský a pařížský.
O tom, že kněžna Paulina Metternichová nedokázala zapřít divokou krev svého otce, svědčí sice nedoložená, o to však pikantnější historka. Podle podání v dobovém tisku v srpnu 1892 Pauline absolvovala regulérní souboj sečnou zbraní, kordem nebo šavlí, s hraběnkou Anastasií von Kielmannsegg (1860 – 1912). Příčinou sporu se údajně stal návrh květinové výzdoby na vídeňskou kulturní a divadelní výstavu, kdy se dámy rozhádaly tak, že rozhodnout jej nakonec mohly už jen zbraně. Dámy se před duelem svlékly do pasu a bojovaly do půl těla nahé, a to hned z několika důvodů. Především samozřejmě proto, aby si neponičily šaty, dále tak získaly větší volnost pohybu a nakonec i proto, že se obecně vědělo, že případné zranění, kdyby bylo způsobeno přes látku, mohlo do rány zavléct infekci. Bojovalo se, jak bylo zvykem, do „první krve“. Paulina byla zraněna na nose a Anastasia na rameni či na ruce, jistě ne nijak vážně. Anebo to také bylo naopak.
![Kněžna Paulina Metternichová - Sandor von Slavnicza, Pauline Gfn [1836-1921]](https://nasregion.cz/wp-content/uploads/2019/09/Pauline-Metternichová-1836-1921--129x129.jpg)
Inu, bulvární tisk dokázal dostát svému názvu už tehdy. Však v něm také kněžna Paulina celou, jistě skandální událost oficiálně dementovala. Zůstává nyní proto jen na nás, abychom se rozhodli, komu věřit víc…
