Tragicky zahynula, a navíc úplně zbytečně, během požáru pavilonu, kde se konal svatební ples císaře Napoleona a jeho manželky Marie Luisy. Jak žila do té doby?
- Krásná kněžna Paulina pocházela ze starobylého rodu a mládí prožila v Belgii na zámku v Heverlé. Její vzdělávání se skládalo ze studia cizích jazyků, krasopisu, kreslení, hudby, tance, jízdy na koni a katechismu. Zakončením studia, jak bývalo tehdy zvykem, byla poznávací cesta po Evropě a nakonec do Paříže.
- Paulina byla roku 1794 překvapivě provdána za šarmantního knížete Josefa Jana Nepomuka ze Schwarzenberku. Překvapení to bylo proto, že se očekávalo, že si Josef Jan Nepomuk vezme za manželku některou z vysoce postavených říšských šlechtičen, což Paulina nebyla. Jako obvykle se sice jednalo o domluvený sňatek, ale přesto manželé spolu od začátku svého společného života žili šťastně.
- Během šestnácti let harmonického manželství Paulina devětkrát porodila, poprvé již v roce 1796, tedy dva roky po svatbě. Měla sedm hezkých a nadaných dětí, pět dcer a dva syny. Jeden syn přišel na svět mrtvý a jedna dcera postižená.
- Pavlína byla nejen vzdělaná, ale měla i pokrokové názory, což ne vždy jde u každého ruku v ruce i dnes. Mezi ženami té doby, a to i urozenými, byla v tomto ohledu výjimkou. Při výchově dětí aplikovala některé Rousseauovy rady, nechala své děti očkovat proti neštovicím a pořádala pro ně plesy zvané „kinderbály“. Dětem na rozdíl od ostatních matek tykala a od pátého potomka je i kojila, což bylo v té době zcela raritní. Zvláštní péči poskytovala postižené dceři Marii Matyldě.
- I když dětem věnovala hodně svého času, dokázala udržovat kontakt s ostatními příbuznými a známými pomocí dopisů, kterých napsala i třicet měsíčně. Oblíbila si také tzv. salóny, v té době soukromá setkání, která se konala vždy u některého z účastníků v salónu, tedy jeho reprezentačních prostorách. Pavlína však vzhledem k tomu, že byla výjimečně inteligentní a vzdělaná, neměla zájem o takové salóny, kde dámy jen „tlachaly“ o nepodstatných věcech, ale přitahovaly ji ty salóny, kde se vedly politické či filosofické debaty.
- Měla ráda amatérské divadlo, kde se objevovala i v některých rolích. Byla umělecky nadaná a velmi ráda kreslila. Dochovala se řada kreseb a rytin, které vznikly při jejím pobytu např. na zámcích Hluboká nad Vltavou nebo Český Krumlov.
- V roce 1810 odjela s manželem a dvěma dcerami do Paříže. Zde se v neděli 1. července zúčastnila plesu pořádaném na rakouském vyslanectví na počest sňatku Napoleona Bonaparta s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou. Organizátorem plesu byl rakouský velvyslanec a Pavlínin švagr Karel Filip Schwarzenberg. Rakouské vyslanectví se nacházelo v dnes již neexistujícím paláci Montesson postaveném pro madame de Montesson, milenku Ludvíka Filipa Orleánského, na rohu dnešních ulic Rue La Fayette a soukromé komunikace Cité d’Antin v IX. obvodu.
- Na zahradě velvyslanectví byl pro ples postaven dřevěný provizorní sál pro 1200 – 1500 hostů. V průběhu plesu však došlo k obrovské tragédii. Od převržené svíčky vznikl požár, při němž zahynulo nebo bylo těžce zraněno několik desítek lidí. Pavlína se snažila v hořícím sále najít své dvě dcery a zachránit je. Během hledání se však na ni zřítil strop a ona na místě zemřela. Její smrt byla navíc zbytečná, protože obě dcery byly již v tu dobu venku v bezpečí. V době své tragické smrti byla navíc ještě těhotná.
- Paulinino manželství bylo opravdu šťastné, protože její manžel se po jejím úmrtí již nikdy neoženil, ačkoli mu bylo v době, kdy ovdověl, teprve něco přes čtyřicet let. O svou početnou rodinu potom pečoval se svou neprovdanou sestrou Eleonorou Žofií.
- Nešťastný osud stihl i Pavlínino nejstarší dítě, Marii Eleonoru Schwarzenbergovou. Z hořícího plesového pavilonu ve Vídni se jí podařilo vyběhnout včas, podruhé takové štěstí neměla. Roku 1817 se provdala za knížete Windischgrätze, který pak roku 1848 ve funkci vrchního vojenského velitele v Čechách potlačoval pražské povstání. Když kněžna 12. června 1848 kolem páté odpoledne přistoupila k oknu Pachtovského paláce na rohu Celetné ulici a Ovocného trhu, svého pražského bydliště a zároveň vojenského velitelství, do srdce ji zasáhla zvenčí vypálená kulka a zabila ji. Odkud přesně přiletěla? Šlo o zbloudilou střelu, anebo měl být jejím cílem nenáviděný Windischgrätz a došlo k záměně? To se nepodařilo objasnit dodnes. Podle soudobé balistické expertizy však šlo spíše o náhodný než o cílený zásah.
- Windischgrätz potom v Praze vyhlásil stanné právo a nechal město ostřelovat děly tak dlouho, až se povstalci vzdali. Tím Windischgrätzova osobní tragédie přerostla v tragédii, která stihla celé Čechy.
