Luděk Marold se narodil v Praze 7. srpna 1865 a chtěl se původně věnovat dráze vojenské.
Leč – jeho zřejmý kreslířský talent ho přivedl na pražskou malířskou akademii. Byl sice jedním z nejlepších žáků, nesnášel ale poměry na škole, šosácké a neumělecké ovzduší, nenašel, co hledal, nemohl se naučit tomu, po čem prahl. Tak byl po půlroce vyloučen.
Odešel do Mnichova a tam také obdržel první větší zakázku — ilustrace pro Hackländerovy novely. V Mnichově měli Marolda brzy ve velké úctě. Později byly také tři akvarely jeho zakoupeny pro pinakotheku, což bylo pro něj velkým vyznamenáním, neboť této cti se dostávalo jen nejpřednějším umělcům.
Po svém návratu z Mnichova roku 1887 obdržel Marold atelier na pražské akademii malířské u profesora Maxe Pirnera a tady provedl svůj první veliký obraz na plátně, známý Vaječný trh v Praze, který byl zakoupen c. k. ministerstvem vyučování a darován galerii Společnosti vlasteneckých přátel umění v Rudolfinu; dnes je ve sbírkách Národní galerie.
Roku 1889 se Marold odebral do Paříže.
Na podzim tam přišel a než se rozvinulo jaro, objevil se už s prvními pracemi v týdenících a měsíčnících, pak v Salonu a potom už nestačil jeho hbitý štětec a svižné pero na všechny zakázky.
Paříž přivedla celý jeho talent k plnému rozkvětu a slávě a Marold se jí odvděčil veškerou svou prací: vylíčil komedii jejího života.
Pro ty, kteří znali Marolda z pražského ovzduší, byly jeho obrazy překvapením, nemohli věřit, že by tyhle obrázky plné vůně pařížských salonů nakreslil ten mladý Marold, ve společnosti až bojácný Pražan.
Marold byl však i překvapením pro vlastní Pařížany, které udivovaly kresby mladého cizince, který měl sotva dostatek času, aby se vůbec jen seznámil se svým nejbližším okolím, ale přesto dovedl život pařížských salonů a budoárů jedinečně vystihnout. Rázem se stal obdivovaným interpretem moderní a salonní Paříže tehdejší doby.
Do Čech se vrátil, aby se tu ujal čestného úkolu, provedení panoramatu Bitva u Lipan – zhostil se ho známým způsobem. Ví se asi méně, že mu s ním pomáhali malíři Theodor Hilšr, dnes tak populární Václav Jansa, Karel Rašek, Karel Štapfer a Ludvík Vacátko.
Koncem roku 1898 se Marold nakazil tyfem a do týdne (1. prosince) zemřel, aniž by se dočkal v Čechách souborné výstavy svých prací. Ta se uskutečnila až v roce 1899.
Zdroje: Národ, 1900; O. Novák, Světozor, 1941
