Setkání v Paříži aneb Příběh neobyčejného knihkupce

Tak tomu se říká, nehorázná smůla. Francouzské železnice jsou stejně neschopné, jako ty italské. Půl hodiny zpoždění. Směšný časový úsek, který ho však bude stát dalších čtrnáct dní čekání. Přístav září do tmy a zástup lidí, kteří se přišli rozloučit, se stále ještě rozchází. Světla parníku jsou ještě vidět, ale jemu to není nic platné. Na nedaleké kostelní věži odbíjejí hodiny desátou večerní. Parník má o jednoho pasažéra méně. Je desátý duben roku 1912 a francouzský přístav Cherbourg se pomalu ukládá ke spánku.

Pan antikvář a knihkupec Voynich je skutečně rozezlen. Co komu udělal, že ho osud tak pronásleduje? Před necelým týdnem se stalo přesně totéž. Parník Alexandrie, kterým měl z Janova odplout do Států, mu ujel před nosem. Další odplouvá až za tři týdny a on tady zkrátka tak dlouho čekat nemůže. Agent v New Yorku už na něho čeká se smlouvou a kupovat obchod v té nejrušnější části města, to chce osobní přítomnost. Stálo ho to hezkých pár dolarů. Velké peníze ho bude stát i kabelogram. Musí se omluvit a schůzku odvolat. Další tři týdny v Itálii nepřipadají v úvahu. Platit za hotely, ve kterých si naúčtují i úsměv. Naprostý nezájem. Kde je anglické gentlemanství? Kdyby nebylo té bedny s knihami, které si koupil za babku ve Frascati, nikdy by se na jih nevypravil. Ta bedna ho, jak se zdá, přijde sakramentsky draho. Tak tedy vlakem. Terst, Vídeň, Paříž. Orient expres z Vídně do Paříže, to byl pro něho návrat zpět do civilizace. Bylo volné místo a on se zaradoval. Zakřikl to. Bohužel. Nyní se musí vrátit do Paříže. Aspoň se dobře nají, když už nic jiného. V tomto město se naštěstí žít dá.

Z vědecké mise a zkoumání rostlin v Mexiku do Voynichova rukopisu

Pan Voynich si vybral hotýlek klidný a útulný. Žádný široký bulvár, s hrčícími drožkami a davy lidí. Zde, mezi úzkými uličkami, s letitými domy a s okny s krajkovými záclonkami, se cítí mnohem lépe. Dědové s fajfkami nastavují tváře jarnímu slunci, a slečny se slunečníky, jakoby vypadly z Monetových obrazů. Odkládají přebytečné zimní oblečení a jejich obnažené kotníky jsou skutečně rozkošné. Alespoň se nenudí. Večery jsou tady dlouhé. Bohéma chodí do kaváren v rušnějších částích města, a on si nemá s kým popovídat. Až dnes. Ten mladý muž vypadá jako student. Ale od kdy má student peníze na takový hotel? Dokonce se spokojeně rozvalil na pohodlné, kožené sedačce, jako štamgast, a objednává si kávu s roztomilým, měkkým přízvukem. To nebude Francouz. Že by krajan?

Záhadné složení inkoustu. Odhalí chemie tajemství rukopisu?

Nebyl to krajan. Škoda, o Varšavě ani Litvě si s ním tedy nepopovídám. Ale i tak mě to potěšilo. Čech z Prahy. Tak vida, také to nemá jednoduché, i když v porovnání se mnou….  Rakouská policie je v porovnání s to carskou velmi benevolentní a tento student je jistě dobrý poddaný, starého rakouského mocnáře. Podezříval jsem ho zbytečně. Není to zbohatlík. Tuhne mu páteř a dlouhé sezení, s tvrdým opěradlem, ho bolí. Ani vojáci ho nechtějí, má tedy spousty času na cestování i studium. Půjčil jsem mu některé z těch zakoupených knih, protože jeho zajímá opravdu vše. Pergamenový rukopis, který nepřečte ani dnes nikdo na světě, ho pochopitelně zaujal nejvíc. No, aby ne. Praha je proslulá svými alchymisty a tento svazek vypadá jako kuchařka z jejich laboratoří. V sedmnáctém století se tam přeci sjížděli z celé Evropy, a naivní Rudolf II jim popřával sluchu. Uvidíme, jak si s tím poradí. Třeba na něco přijde?

Krakatit, Věc Makropulos. Co Čapek ve svých dílech popisuje, my teprve objevujeme

Tak nějak se to mohlo před sto deseti lety odehrát. Pan Voynich již dávno nelituje, že mu Titanic odplul před nosem. Právě naopak. Znovu se narodil a snaží se být v pohodě s celým světem. Ten mladík z Prahy, který byl ve Francii na studijní cestě, si jeho knihy prostudoval opravdu pečlivě. Možná mu bylo líto, když musel ten tajuplný rukopis panu Voynichovi vrátit. Opsal si z něho jistě mnoho, a pečlivě uložil do desek, s ostatními zápisky. Jeho fantazie dostala nový impuls. Uplyne deset let. Pan Voynich už bude mít v New Yorku zavedené knihkupectví a ten mladík, jménem Karel Čapek, tentokrát již občan republiky Československé, otevře desky s textem, který ho tenkrát v Paříži zaujal. Pak sedne k psacímu stolu a napíše divadelní hru, ve které má alchymie hlavní slovo. Bude se jmenovat Věc Makropulos.

 

 

Dnes, 09:28
Máte sedavé zaměstnání, nesportujete nebo máte nadváhu? Potom vám dost možná hrozí trombóza. Její příznaky...
Dnes, 08:51
Na přelomu tisíciletí vzrušovaly Pražany nálezy rozřezaných částí mužského těla nejdříve ve vinohradských popelnicích a...
Dnes, 06:51
Komerční článek
SMART REGION CHCETE SE ZVIDITELNIT NEBO PROPAGOVAT SVÉ PRODUKTY V REGIONECH ČR​? Nabízíme Vám Reklamní...
Dnes, 06:51
Ode dneška už sportovci a lidé při cvičení nebo zákazníci kadeřnictví, holičství, kosmetických a masérských...
Včera, 20:34
V zoologických či botanických zahradách budou od 24. května přístupné i vnitřní pavilony, schválila to...
Včera, 18:40
Původně zubař a později jeden z nejslavnějších českých vědecko-fantastických spisovatelů byl ve své době zjevením....
Včera, 13:50
Věděli jste, že i psy mohou trpět nedostatkem kolagenu? Jsou to savci jako lidé a...
Včera, 11:39
Předseda Národní sportovní agentury (NSA) Milan Hnilička rezignoval. Hnilička byl pod tlakem od ledna, kdy...
Včera, 11:23
Těch deset mladých lidí, kteří naštěstí neměli hluboko do kapsy, vyřešilo problém s morovou nákazou...
Včera, 10:57
Pracovníci brněnského Ústavu archeologické památkové péče odkryli v katastru Mutěnic na Hodonínsku část velkomoravské vesnice....
Včera, 10:25
Žáci prvního stupně základních škol v celém Česku se dnes vrací k normální výuce ve...
Reklama