Malíř Bohumil Kubišta byl nemanželským synem z chudé venkovské rodiny, proto cestu k umění neměl snadnou, ale prosadil si ji. Na svoji nedlouhou pozemskou pouť přišel 21. srpna 1884 ve Vlčkovicích u Hradce Králové.
Kubišta studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1903), už následující rok přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru Vlaho Bukovace (1855 v chorvatském Cavtatu – 1922 v Praze), kde studoval společně s Fillou, Špálou, Benešem ad. Tito spolužáci, jimž nijak neimponovala navoněná okázalost umění jejich učitele, byli přitahováni uměním novým, které již tehdy ve výstavách vnikalo do Prahy. Byl obdivován Munch, Cézanne, Gogh, impresionisté.
Ani na akademii dlouho nevydržel, cestoval do Florencie a do Paříže.
Výrazně se ho dotkla Munchova výstava v roce 1905 a v období 1905–7 přecházel od akademického postimpresionismu k expresionismu.
Zúčastnil se obou výstav Osmy v letech 1907 a 1908.
Jako myšlenkově důsledná a teoreticky založená osobnost se Kubišta stal neoficiálním mluvčím Osmy, obhajoval nové pojetí umění ve výtvarných referátech i zásadních teoretických úvahách o kultuře.
Studoval teorii barev – například kontrast červené a zelené považoval za střet života a smrti, analyzoval harmonické a kompoziční principy starých i moderních mistrů. V barevných obrazech z roku 1907 holduje Degasovi a Goghovi, obrazy z roku 1909 svědčí o malířově zahloubáni do obrazů Cézannových, které podnítily Kubištův bytostný sklon k logické stavebnosti obrazu.
Během roku 1910 pomohl v Paříži připravit výstavu Nezávislých. Kopíroval tehdy v Louvru obraz svého oblíbeného mistra Poussina, poznal Deraina a prekubistická díla Picassa a Bracqua. Poznal i některé umělce osobně, svým jménem bavil básníka Apollinaira.
Tehdy v Paříži vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy (Kuřák – v naší fotogalerii), snažil se spojit principy kubismu i ve figurálních kompozicích (Jaro – v galerii).
Už v roce 1912 opustil fauvistickou barevnost i kubistické principy. Analytická konfrontace života a smrti se stala hlavním motivem.
Asi v roce 1911 se seznámil s Janem Zrzavým a stal se hostem v umělecké skupině Sursum, která byla ovlivněná okultismem. Tehdy se zabýval i parapsychologií a spiritismem. Ze symbolistního pojetí umění vychází jeho interpretace kubismu. Kubišta ale chápal kubismus jen jako jednu z cest k vyjádření „duchovní podstaty“ moderní doby a na podměty z různých výtvarných směrů reagoval výhradně po svém.
Z umělců své generace byl nejblíže k futuristickému zachycení pohybu a energie moderní doby. A v roce 1912, tehdy se v Paříži konala první futuristická výstava, už maloval obraz Vlak v horách (v galerii), kde konfrontuje přírodní síly a moderní techniku. S futurismem souvisejí i některé jeho pozdější obrazy s válečnými motivy.
Z existenčních důvodů vstoupil do armády, kde působil jako důstojník dělostřelectva v chorvatské Pule.
Během válečných let strávených u slunného Jaderského moře se barevností přiblížil sytému fauvismu, až obraz Meditace (v galerii) překročil kubismus i fauvismus a dostal se až k pomezí surrealismu.
Krátce po konci války – 27. listopadu 1918 – zemřel na španělskou chřipku. Je pohřben v Kuklenách, části Hradce Králové. Jeho náhrobní pomník s velkým plošným reliéfem a nápisem „Obsáhnouti život silným tahem“ je dílem sochaře Františka Bílka.
Zdroje: Mahulena Nešlehová, GAVU Cheb; J. Pečírka, Pestrý týden, 1929; Wikipedie
