Akademici ho pro nedostatek talentu nepřijali. Více se zmýlit nemohli!
Jan Zrzavý patří k nejuznávanějším českým malířům, i když za svého života musel čelit kritice a pochybnostem.
Jan Zrzavý patří k nejuznávanějším českým malířům, i když za svého života musel čelit kritice a pochybnostem.
Takový obraz, jaký aukční společnost Ustar minulou neděli prodala, by mohl být součástí jakékoli sbírky evropského moderního umění.
„Památného 28. října 1918 byl viděn v čele jednoho z oněch spontánních průvodů, které procházely ulicemi Prahy, důstojník ozdobený pentlemi, s tasenou šavlí, na níž se vítězně třepetala československá vlajka. Ten důstojník měl za několik dní narukovat na Slovensko jako komandant pancéřového vlaku. Ale rozstonal se chřipkou a zemřel v pražské vojenské nemocnici v listopadovém dni. Stár 34 let. Byl to malíř Bohumil Kubišta, jehož památka byla v roce 1919 uctěna posmrtnou výstavou a několika články jeho přátel.“
Bretaň odjakživa přitahovala výtvarné umělce a na přelomu století se díky takzvané pontavenské škole stala významným uměleckým centrem moderního umění, kam se sjížděli nejprogresivnější malíři tehdejší doby. Pravidelně do Bretaně jezdili i umělci českého původu, několik z nich se tam i na čas usadilo.
Stejně jako Josef Váchal nebo František Bílek je malíř Jan Konůpek nesnadno zařaditelným zjevem české umělecké scény. Jeho postupné znovuobjevování začalo až v šedesátých letech v souvislosti s novým zájmem o secesi a probíhá vlastně dodnes.
Kouzelný dědeček s baretem, stoupající po zámeckých schodech. Melancholie, smutek, opuštěnost – to jsou obrazy, které v nás vyvolává osobnost malíře Jana Zrzavého. V Museu Kampa teď vystavují jeho obrazy ze sbírek soukromých sběratelů.