Slavný konstruktér se narodil v Dijonu ve Francii a příjmení „Eiffel“ získal po německých předcích z počátku 18. století. Krátce po narození Gustava jeho matka, Catherine Eiffelová, rozšířila svůj obchod s dřevěným uhlím a brzy poté odešel ze zaměstnání i jeho otec, aby se do tohoto výnosného rodinného podniku také zapojil. Vzhledem k velké časové vytíženosti matky trávil Gustave své dětství povětšinou s babičkou. Přesto však mezi ním a matkou existovalo silné pouto a měla na něj silný vliv až do své smrti v roce 1878. V podnikání byla tak úspěšná, že roku 1843 mohla ve svých 44-ti letech podnik prodat a odejít do „důchodu“.
Eiffel nejdříve studoval na Lycée Royal de Dijon a poté pokračoval na jedné ze dvou nejprestižnějších škol té doby, na Ecole Centrale des Arts et Manufactures v Paříži, kde se specializoval na chemii. Diplom obdržel v roce 1855, vystřídal několik zaměstnání, a nakonec profesně zakotvil jako šéf konstrukční společnosti, která navrhovala železniční mosty.
V roce 1862 se Eiffel oženil s Geneviève Marií Gaudeletovou (1845 – 1877), se kterou měl pět dětí, tři děvčata a dva chlapce. Když v roce 1877 zemřela na těžkou bronchitidu, Eiffel se oženil s Chantal Letou, o niž není nic bližšího známo.
Svůj pracovní život zasvětil železným a ocelovým konstrukcím, z nichž tou nejznámější se bezesporu stala Eiffelova věž. Kromě ní to však byla i tato díla:
- 160 m dlouhý železniční most přes řeku Douro mezi Portem a Vila nova de Gaia v Portugalsku,
- pavilon La Ruche v Paříži s kruhovou strukturou připomínající velký úl,
- viadukt Garabit,
- železniční most blízko Ruynes-en-Margeride v departementu Cantal,
- maják postavený na ostrově Mony v Portoriku (i když nedávné studie ukázaly, že byl navržen kolem roku 1885 španělským inženýrem Rafaelem Ravenou),
- kostel San Marcos (sv. Marka) ve městě Arica v severním Chile, celokovová litinová stavba vyrobená ve Francii a do Jižní Ameriky dodaná jako montážní díly (1876),
- vnitřní kovová konstrukce sochy Svobody.
Od roku 1887 se Gustave Eiffel podílel na budování Panamského průplavu. Když projekt v roce 1889 skončil krachem, byl Eiffel spolu s otcem a synem Lessepsovými obviněn ze získávání peněz pod falešnými záminkami a zpronevěřením finančních prostředků. Dne 9. února 1893 byl Eiffel, přestože byl pouze dodavatelem, shledán vinným ze zneužití finančních prostředků a byla mu uložena pokuta 20 000 franků a byl odsouzen na dva roky vězení. Ačkoli byl na základě odvolání propuštěn, tento skandál poškodil Eiffelovu kariéru jako konstruktéra i architekta a pošpinil jeho osobní dobrou pověst.
V pozdějších letech Gustave Eiffel začal aktivně studovat aerodynamiku a meteorologii a významně přispěl svými poznatky k jejich rozvoji. K zájmu o tuto oblast ho přivedly problémy, nimiž se setkal při navrhování svých konstrukcí. Eiffelova věž má například při silném větru výkyv až 12 cm a její výška kolísá podle toho, jak se ohřívá nebo chladne, až o 18 cm.
V čem ale spočívalo to hlavní tajemství Eiffelova úspěchu? Jeho kariéru především usnadnila průmyslová revoluce a Eiffel měl to štěstí (nebo geniální intuici), že se věnoval odvětví, které se právě začalo bouřlivě rozvíjet. V rámci tohoto odvětví se potom nebál používat inovativní techniky, jako jsou kesony při zakládání mostů a materiálově úsporných, a přesto dostatečně nosných dutých litinových pilířů. Kromě toho byl průkopníkem i v tom, že důsledně trval, aby veškerá technická řešení daných konstrukcí vycházela z důkladného výpočtu na ně působících sil. A nakonec kladl důraz i na vysoký standard přesnosti při kreslení projektů a výrobě daných konstrukčních částí.
