Pane starosto, je vidět, že to v Rožmitále žije. Co se bude dít?
Rožmitálu pod Třemšínem v letošním roce přibyly další dva kulturně-společenské podniky nadregionálního významu. Už 30 let úspěšně pořádáme Festival dechových orchestrů a mažoretek základních uměleckých škol, tradiční je i Den s královnou Johankou. Letos již po šestnácté navštívila česká královna své rodné město.
Máte i stejně aktivní spolky?
Třetí ročník velmi oblíbené Myslivecko-rybářské slavnosti s výlovem Sadoňského rybníka je přede dveřmi. Zveme všechny příznivce dobré dechovky – Rožmitálská Venkovanka, Rybářská kapela Miloše Velíška, a milovníky mysliveckých a rybářských specialit do sportovně-rekreačního areálu města. Dne 15. září v 10 hodin začíná první zátah. K uvedeným osvědčeným podnikům se letos přiřadil první ročník Festivalu Jakuba Jana Ryby, festival právem zasvěcený věhlasnému učiteli a hudebnímu skladateli, mimo jiné autorovi České mše vánoční. Dalším novým počinem je právě proběhlý Pivní festival. Sice hlučnější akce, ale založená na dobrém zlatém moku, navštívená stovkami mladých lidí.
Každý se rád rozveselí. Co se vám ale podařilo v obci vylepšit a máte z toho největší radost?
Největší radost mám z úspěšné rekonstrukce a modernizace školního víceúčelového hřiště, které se nám nákladem pět milionů korun podařilo dostat na vysokou úroveň odpovídající významu naší základní školy. Druhým pěkným, zvládnutým počinem byla celková oprava a modernizace požární nádrže – koupacího místa ve sportovně-rekreačním areálu města. Předloni jsme tady vybudovali šatny se sprchami a WC, letos byla na řadě nádrž. Byla kompletně vyměněna technologie čištění. Průzračná voda vydržela po celé, na Rožmitál abnormálně dlouhé léto se stovkami denních návštěvníků.
Starostou obce nejste zdaleka poprvé (od roku 1998), je vidět, že lidé vidí, že je za vámi kus práce. Jaké cíle jste si ještě vytyčil do budoucnosti?
V Rožmitále byly od roku 1998 proinvestovány stovky milionů korun, ke splnění nejdůležitějších úkolů bychom potřebovali dalších 200 milionů, které je nutno použít především ke zlepšení životního prostředí – vodofikace, odkanalizování, výstavba a modernizace komunikací a chodníků, na modernizaci výuky ve školách a mateřské škole, na hasiče, pro sportovní a volnočasové aktivity apod.
Jste stále místopředsedou MAS Podbrdsko. Co to vlastně přináší lidem ve městě, případně regionu?
Jsem léta místopředsedou MAS Podbrdsko a stále jsem nepochopil, kdo mohl něco tak složitého a neplodného vymyslet. Pořád se vymýšlejí a upravují strategie, doplňují stanovy, probíhají desítky porad, přicházejí auditoři apod., ale peníze pro obce prakticky žádné.
V minulosti jste byl i poslancem. Co byste dnešnímu plénu navrhl, aby se pomohlo městům a obcím? Případně s čím by město potřebovalo pomoci?
V minulém volebním období jsem byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nejsem na to vůbec hrdý, protože tak, jak tam probíhá řešení problémů, je děsivé. Kdyby podobným způsobem postupovala zastupitelstva obcí, už dávno by nastal kolaps celé společnosti. Obcím bych přál, aby si ekonomika státu co nejdéle zachovala stávající úroveň. Jen tak se udrží příjmy obcí ze státního rozpočtu na velmi příznivé úrovni, tolik potřebné k financování oprav, údržby a rozvoje obecní infrastruktury. Velmi chybějí především byty, ale na ty obcím, i přes příznivý vývoj ekonomiky, stále nezbývá.
Menší města a venkov se dnes obecně potýkají s vylidňováním. Co s tím?
Nyní jsem zaznamenal další „promyšlenou“ iniciativu k zabránění vylidňování našeho venkova, které je v některých místech republiky kritické. Navrhovatelé chtějí formou určité úlevy na daních přispět ke stabilizaci obyvatel malých obcí – asi do 500 obyvatel. Bohužel zapomněli, spíš nevědí, že existují tisíce osad, které by tyto výhody neměly. To by asi nedopadlo dobře, kdyby obyvatelé samostatné obce s počtem například 100 obyvatel měli ekonomické výhody a kilometr vedle v osadě například s 250 obyvateli by výhody nebyly. Ve sněmovně se mnohdy velmi zdlouhavě řeší naprosté hlouposti. Především by se mělo zacílit právě na problematiku vylidňování venkova – jak přesvědčit obyvatele malých obcí a osad, že i bez obchodu a po staletí fungující hospody je život na venkově krásný. Dalším cílem by měla být výchova učňovské mládeže, aby byl dostatek řemeslníků. Těch máme dnes „do hrsti“. Bohužel od revoluce tyto dvě oblasti života společnosti vůbec nikoho nezajímají – ani pravici, ani levici, ba ani střed.
