Jedno z míst, kde těžba (pravděpodobně pro vytěžení popadaných stromů po únorové vichřici Sabine a kůrovcové kalamitě) probíhala, se nachází na jihovýchodním okraji areálu. „Přišla na to přítelkyně, která denně běhá cross v pravidelných trasách. Běžela přes Kounovské kamenné řady a zjistila, že některé kameny jsou vytahané ze svých lůžek, protože tam projíždí lesní technika. Je to o to smutnější, že je to státem chráněná památka,“ uvedl pro Náš REGION náš spolupracovník Karel Dudek, který na místo jezdí pětatřicet let, přičemž pětadvacet let se zabývá dobrovolnickým výzkumem, respektovaným i odborníky. Spolu s Jiřím Fišarem, který měl na starosti kameru a animace, a Martinem Hübnerem, který fotografoval hradiště, je autorem dokumentu „Archeoastronomie a kamenné řady“ (2015) dostupným na Youtube, k řadám měl (spolu s Miroslavou Pritulovou) výstavu v Městském muzeu Kralupy nad Vltavou, píše texty a pořádá besedy.
Předaná dokumentace následků těžby
„Poničení památky bylo nafoceno, zdokumentováno, osloveny byly Národní památkový ústav, ministerstvo kultury, starosta v Domoušicích i nedalekém Kounově. Zatím reagoval jen Národní památkový ústav, který nás požádal o kompletní dokumentaci, tu jsme odeslali a čekáme, co se bude dít,“ uvedl Karel Dudek. S tím, že Kounovské kamenné řady jsou jeho srdcovka, objevil je v roce 1985, od těch dob na místo dochází a věnuje se jim. Připomněl, že kameny dostaly pořádnou ťafku už v 70. letech minulého století, kdy vyhořel tamní les. „Likvidovali tam ohořelé kmeny, které ořezali a vykáceli. Řešili to tak, že pařez uvázali za lano a ze země vyrvali buldozerem, na kameny nikdo nehleděl,“ řekl. Našemu REGIONu, který si řady prohlédl a byl naším průvodcem.
Plápolání ohňů, prosby o úrodu
Kamenné řady, které jsou orientované ze severu na jih a mezi nimiž jsou rozestupy kolem patnácti až třiceti metrů, mají dodnes nejasné stáří a spory se vedou i o to, jak vznikly. Karel Dudek je po letitém bádání přesvědčen, že „pokud na této pláni vznikl jakýkoli posvátný areál, byl vybudován civilizací střední doby kamenné“. Představuje si, jak na místě plápolaly ohně, přičemž mezi jednotlivými řady chodili lidé s ošatkami obilí a prosili Boha o bohatou úrodu. „Je možné, že později byl areál také využíván,“ řekl. Názorně ukázal na zabarvení části kamenů a uvedl, že žluté je dvojmocné a červené trojmocné železo. „Moje domněnka je, že kdysi pomazávali špičky kamenů smůlou nebo hořlavým materiálem a zapalovali. Jsem přesvědčen, že tu tehdy nebyl žádný les, ale čtrnáct řad otevřených do volné krajiny. Dlouholetý žár způsobil, že dvojmocné železo zoxidovalo na trojmocné a zčervenalo, červená místa jsou vždy jen na jednom místě kamenů,“ uvedl.
Názory na vznik řad se různí
Názory na to, jak kamenné řady vznikly, se totiž různí. Od těch, že to bývalo koňské závodiště, po ty, že pomocí kamenů lidé ve středověku oddělovali svá políčka. Karel Dudek se snaží to vyvracet. „Jezdec by si v cíli zlomil vaz pádem z dodnes existujícího osmdesátimetrového srázu. A taky značně pochybuji o tom, že by si středověcí vlastníci svá čtrnáctimetrová políčka oddělovali kameny, které váží 500 kilo. Kdo by je tam tahal?! Navíc, celý kraj je z opuky, tohle jsou křemence,“ uvedl. V minulosti totiž nechal provést silikátovou analýzu asi tříkilogramového kamene z tamního valu, čímž bylo ověřeno, že se jedná o čisté křemence.
Řady objevil učitel Patejdl
„Vlasta Jankovská z Botanického ústavu v Brně dělala v 70. letech minulého století pylový rozbor – mimo mnoha jiných pylů zjistila výskyt vřesu a šťovíku, který byl starověkým obilným plevelem. Kdežto pyl chrpa, častý středověký plevel, se tu takřka nenašel,“ podepřel své přesvědčení. Místo, jak se Náš REGION přesvědčil, má genius loci, nezřídka se zde konají různé obřady, kdy si jeho účastníci něco přejí a nad kameny ponechají různé předměty, třeba zavěšené pentle. Jedna z tras dovede návštěvníky ke kapli svatého Vojtěcha, následně do Kounova. A proč se řady nazývají kounovské, když jsou v katastru Domoušic? Řady kamenů, z nich největší je šestitunový Gibbon následovaný druhým v pořadí Pegasem, totiž objevil učitel z Kounova Antonín Patejdl, který řady v roce 1934 prozkoumal, změřil a zároveň na ně upozornil archeology i Památkový úřad.
To vše a mnoho dalšího je uvedeno v expozici kounovského muzea, na které částečně spolupracoval i náš průvodce Karel Dudek.
