Vystoupíte na malém lesním nádraží Mutějovice. Leží na trati Rakovník–Louny, na rozhraní krajů Středočeského a Ústeckého. Hned u nádraží vás jistě zaujme první z cedulí naučné stezky. Půjdete po žluté trase, naučná stezka ji kopíruje. Několik stovek metrů dosti strmého stoupání lesem vás jistě neodradí. Pak stoupání skončí. Vyjdete z lesa a ocitnete se na jakési náhorní plošině, stolové hoře, tři kilometry dlouhé a necelý kilometr široké. Rovná jako stůl, koneckonců to uvádí i mapa. Co je vlastně cílem vaší cesty? Vydržte, ještě půjdete asi kilometr mezi poli, než vstoupíte do lesa. Zpomalíte krok a začnete se rozhlížet. Pokud jste se již předem informovali, asi budete zklamáni.
Žádný bretaňský Karnak zde nenajdete. Naleznete 14 kamenných řad, orientovaných severojižním směrem. Kameny nejsou vztyčené, jak tomu bylo zřejmě v dávné minulosti. Jsou to křemence, některé nažloutlé, některé načervenalé. Ty menší se ukrývají v mechu a trávě, ale jsou zde i takové, které rozhodně nepřehlédnete. Les je smíšený, proto je právě nyní ideální doba na výlet, když ještě není nové listí.
O Kounovských kamenných řadách toho byla napsána spousta. Nemá smysl to zde vše opakovat. Co však smysl má, je upozornit na zjevné omyly, které se tvrdošíjně opakují, protože autoři zřejmě opisují jeden od druhého. Řady byly prý koňským závodištěm. Souhlasím, pokud cílem vítěze bylo zabít se pádem ze stometrového příkrého srázu. Byla to políčka a řady oddělovaly majitele pozemků. Nevím, jak se srovnává se znalostmi dobrého hospodáře mít políčko tři kilometry od vesnice, na kopci a ještě si ten proužek hlíny ohraničit metrákovými kameny. Ale dost jízlivosti.
Archeologové dosud neurčili přesné stáří, a tak je tato otázka stále otevřena. A nyní něco pro milovníky záhad. Na řadách lze nalézt velký kámen, který byl pojmenován názvem Pegas. Prý podle rýh, které připomínají tvar tohoto souhvězdí na obloze. Nevím, odkud se to vzalo, ale rozhodně to Pegas není. Je to souhvězdí Herkules. Herkules je souhvězdí, ke kterému působením precese jednou za čas míří zemská osa. Kdypak to bylo naposledy? Před deseti tisíci lety. Pokud je to tak, pak naši Keltové a my jsme téměř současníci v porovnání s tímto stářím. Pravěké obětiště, kultovní místo. Pustá náhorní plošina bez porostu, otevřená do kraje, hvězdy na obloze a hořící ohně. Docela hezká představa, že? To už nechám na vaší fantazii. Žlutá trasa nás později zavede ke kapli svatého Vojtěcha a odtud do Kounova. Zde v místním muzeu nalezneme odpovědi na mnoho otázek. Pokud si tedy chcete pořádně protáhnout tělo po zimním lenošení, tento celodenní výlet vám to zaručeně umožní.
