Kreativita. Ta dětská je jiná než ta dospělá. Znáte lepší lék proti nudě?

8.10.2020
Daniela Hatinová

Honzík stojí na pískovišti nad kopcem písku, urputně se soustředí. Co to bude? Staví hrad, teď jenom „z písku“. Kačenka plácá bábovičky. Zatím neumělé, ale je ve svém živlu. Maminka říká: „Pojď, utřu ti pusu, písek máš až za ušima.“ Kačenka se brání, nechce se nechat rušit. Paní na lavičce to sleduje a komentuje: „To je ta dětská kreativita! Nebyli jsme jiní.“

Temperamentní dítě a tempera?

Kreativita „dětská“ je v něčem jiná než ta „dospělá“. Je hlavně bezprostřední. To je na ní právě to nejhezčí. Dospělým to ale dá fušku dětskou kreativitu rozvíjet. Dítě je už takové. Dělá-li něco s opravdovým zájmem, vervou, mohou kolem lítat papírky, barvy, tužky, cákance. Ale vy si říkáte, mám tu spontánní radost kazit? A zas je to tady. Škola volá. Když dítě doroste do školních let, je to už jiné.

Ve škole není samo, musí brát ohled na okolí, všude jsou lavice, děti, ty mají před sebou také své bílé čtvrtky a kdyby jim přilítl cákanec od souseda, byl by malér. Jedna maminka se zamyslí: „Nedávno i můj syn přinesl ze školy poznámku, že pocákal barvami při výtvarce nejen žáky, ale i paní učitelku. Zajímavé je, že se to stalo také jeho spolužákovi. A vím, že se narodil koncem dubna, stejně jako můj syn, býček.“

Soutěž Zlatý oříšek objeví ve středu Čech nové talenty

Kdo má doma takového „býčka“, jistě ví, o čem je řeč. Jsou to děti energické, ale zároveň důkladné. Když vezme temperamentní prvňáček do ruky temperu, může z toho být zajímavé dílko na výkresu, ale také cákanec na lavici. Ve škole si ale s paní učitelkou dokážou pomoci. Děti nosí zástěrky a na lavicích mají podložky. Doma? Musíme jim připravit vhodný koutek. Hodně rodičů malým dětem zařídí dětský pokoj, kde má chlapeček nebo holčička svůj pracovní stolek. Tam může být jeho „ráj tvořivosti“.

Cákají barvy kolem sebe

Bude to zas jen cákanec nebo budoucí Rembrandt? Taková kreativita si vyžádá spoustu času, papíru a barviček, ale na druhé straně to bývá aktivita poklidná. Děcko se při ní dokáže výborně soustředit a další výhodou je, že stopami nejsou jen cákance po nábytku, ale také zajímavé kresbičky, které si doma můžete dát na stěnu mezi obrázky, nebo můžete tuto kreativitu zužitkovat a udělat si u své ratolesti „zakázku“ na výrobu roztomilých přání k narozeninám, svátkům svých blízkých. K Vánocům můžeme malým výtvarníkům koupit malířské nádobíčko a k těm dalším jim nakupovat zajímavé knížky o malování. Děti také mají rády, když si s nimi povídáme o obrázcích v knížkách nebo o jejich vlastních. Budeme v tom jejich prvními rádci. Říkejme jim, co je to umění, vkus, naznačme jim, co je to linie a kompozice. Choďme s nimi na výstavy. Určitě to zvládnete, než dáte malíře do výtvarného kroužku.

Stále se v něčem rýpou?

Technická kreativita zase pro změnu spotřebuje mnoho kostiček, stavebnic nebo puzzle, ale třeba i dřívek, špejlí, lepidla. Rádi se v něčem „rýpají“. Většinou to bývají páni kluci, kteří se už záhy nadšeně věnují této tvořivosti. Něco sestavují, montují, rozmontovávají, brzy zbystří pozornost, proč třeba doma nezvoní zvonek nebo kape vodovodní kohoutek a fušují tátovi do řemesla. K Vánocům dostávají většinou pod stromeček různé modely aut, letadel, lodí nebo stavebnice. Výhodou je, když vám malí kutilové tu a tam pomohou vyřešit nějaký technický oříšek. Malý kutil je oslavován. Ale jen do té doby, než se mu něco nepodaří. To pak doma nejsou jen cákance, ale třeba celé kaluže vody. V sedmi takového kutila a všeuměla můžete přihlásit do stanice mladých techniků.

Křižík postavil první tramvajovou trať, další už mu město nepovolilo

Nejdou ven, jen čtou

Někdo by to uvítal, že bude dítě sečtělé. Ale nemělo by to být na úkor pohybu na zdravém vzduchu. Knížka je naštěstí mobilní a často se vejde do kapsy, dnes jsou e-knížky. Děti, které projevují už od mala tak ušlechtilý cit pro krásu slova, zůstávají většinou náruživými čtenáři po celý život. Není to jenom „stavění vzdušných zámků“. Četba je tím nejlepším tréninkem pro rozvíjení paměti a vlastního myšlení i komunikativní obratnosti. Z dětí mohou být poradci, politici, novináři, blogeři, tiskoví mluvčí, sportovní komentátoři, průvodci, školitelé, tlumočníci nebo překladatelé. Tréning ve vyjadřování nepřichází ze dne na den. Je třeba jej hýčkat už od dětství. Sami dětem čtěme, kupujme jim hezké knížky. Později je můžeme přihlásit do literárně-dramatických kroužků.

Natřásají se před zrcadlem?

I to by leckdo uvítal. Jiné dítě projde kolem zrcadla bez povšimnutí. Má přitom mikinu naruby a rozvázanou tkaničku u boty. Má moc dojmů, nemá čas. A jiné se před zrcadlem natřásá, kroutí pusou, gestikuluje, převléká se, načesává se jako v salonu krásy u mistra Tomáše Arsowa, tancuje, zpívá, nebo se jen na sebe dívá, kontroluje se, upravuje, mluví nahlas a všelicos jiného. Není-li to jenom z marnivosti nebo z nedostatku kontaktu s rodiči a dětmi, pak z těchto „exhibicionistů“ mohou být herci, modely, zpěváci, moderátoři, obchodníci nebo také učitelé. Potřebují komunikaci a odezvu. Byli jsme jiní?

Jako v kleci u paviánů

Než odzkouší všechno, co vydává zvuk, dostaneme mnoho decibelů do uší. Pokličky, vařečky, skleničky – všechno to hraje, sami jsme tím zaskočeni. V pěti můžeme přejít od kuchyňských nástrojů na ty skutečné, flétničku, piano, bubínek a ještě později na kytaru nebo housle.

Leonardo da Vinci. Byl mimořádně talentovaný výtvarník opravdu tak všestranný?

Mozart hrál již v pěti, Hendrix si doma pod postýlkou schovával starou kytaru, když předtím brnkal na obyčejný smeták. Někdy to sice je zážitek typu „jako když tahá kočku za ocas“, ale když později sedíme na absolventském koncertě a slyšíme na adresu naší výchovy potlesk, je nám také do zpěvu a říkáme si: „A přece to stálo za to.“

Stojky mezi nábytkem?

Z bytu se vám stává tělocvična? Z regálovky si dělají ripstole? Zkoušejí doma mezi nábytkem kotrmelce a když uvidí v televizi balet, gymnastiku, zkouší i hvězdu a stojku? Půjdete s polévkou, chlebíčky, omáčkou, džusem a uděláte také kotrmelec, „džusový“. Nemusí to ale být jen hvězdy, provazy, arabesky. Může to být lidový taneček, rap, break, rock and roll, polka, twist, latino, disco, pochod mažoretek.

Prezidentka NKMódy Julie Hendrychová

Čeští módní návrháři se mohou čím chlubit, talent mají i děti

Zdravý pohyb není nic proti ničemu. Proč se rozčilovat, že? Takového mistra pohybu máme šanci jako neřízenou střelu nějak usměrnit. Dítě pak začne chodit za odborného dohledu a v prostorách k tomu už mnohem lépe vybavených do folklorního kroužku, sportovního nebo tanečního klubu. A my si oddychneme.

Dělají z bytu bengál

Odpoledne přichází rodiče domů. Po úklidu ani památky. Naopak. Nábytek zpřeházený, všude bengál a uprostřed dětského pokoje trůní výtvor:

4 židle, 2 obývákové, 2 kuchyňské, 1 dětská stolička, 2 pásky od kalhot, provázané, nastavené 4 šálami, modrou, pruhovanou, žlutou a červenou, ta je navíc ještě prodloužená kšandami po pradědečkovi, nahoře jsou dva polštáře, 4 kývající se knihy a na samém vrcholu místo antény smeták. Rodiče se dozvídají, že to není binec, ale „kosmická stanice“. „Kdo to uklidí,“ ptají se. „Není čas. Jsme na Měsíci,“ říká na to malý kreativec. Motoru netřeba, ten naivně drzý pohled je tak nastartuje, že vyletí sami málem ze své vlastní kůže. Pak se zarazí. Pomyslí si, co když z něho bude jednou opravdu Pan astronaut a tohle domácí nepochopení zažité v dětství jim bude připomínat třeba i prostřednictvím mikrofonů světových medií? To je tedy ona všemocná dětská kreativita a „bezmocné“ rodičovské dilema. Ale řekněte, kdo by doma přece jen nechtěl mít budoucího Rembrandta, Pavarottiho, Einsteina, Balzaca nebo Jágra?

FOTO: Kreativita – ta dětská je jiná než dospělá

Kreativita – ta dětská je jiná než dospělá - deti kresba parkKreativita – ta dětská je jiná než dospělá - deti kresba parkKreativita – ta dětská je jiná než dospělá - deti kresba parkKreativita – ta dětská je jiná než dospělá - deti kresba parkKreativita – ta dětská je jiná než dospělá - deti kresba park
Další fotky
Kreativita – ta dětská je jiná než dospělá - kresba chodnik deti princezna


Nepřehlédněte