I tak se ovšem ještě dlouhou dobu na trhu budou vyskytovat elektrozařízení, která po svém zpětném odběru od uživatelů stěží najdou další uplatnění a ani jejich jednotlivé části či materiály z nich získané po zpracování nebudou příliš poptávány. Taková zařízení lze označit jako výrobky s negativní hodnotou, jelikož jejich zpětný odběr a zpracování s sebou nesou převážně náklady, které musí kolektivní systémy plnící povinnosti výrobců uhradit. Samozřejmě existují elektrozařízení, která i na konci své životnosti díky obsahu vzácných materiálů mají tzv. pozitivní hodnotu. Právě tato vlastnost umožňuje jinak velice různorodou paletu elektrických a elektronických zařízení rozdělit do dvou skupin.
Vliv křížového financování na design výrobků
Logicky lze očekávat, že výrobci se snaží o takový design výrobků, který vede k výskytu vysloužilého elektrozařízení s pozitivní nebo alespoň s co nejmenší negativní hodnotou, aby jejich náklady na zpětný odběr byly co nejmenší.
Jedním z aspektů, který může snižovat motivaci výrobců ke snižování zátěže způsobené jejich vysloužilými výrobky je tzv. křížové financování zpětného odběru. V ideálním případě by recyklační příspěvky hrazené výrobci za každý z výrobků měly odpovídat nákladům souvisejícím s likvidací daného výrobku uvedeného na trh.
Pokud ovšem kolektivní systém při nastavení své struktury recyklačních příspěvků tento princip nedodržuje, je motivační efekt výše recyklačního příspěvků na výrobce oslaben. Jsou-li recyklační příspěvky nastaveny tak, že příspěvky vybrané za uvedení na trh daného výrobku jsou využity na financování zpětného odběru i jiných druhů výrobků, pak jsou některé typy výrobků zvýhodněny oproti jiným. Tímto křížovým financováním dochází k faktickému dotování jednoho druhu elektrozařízení druhým, a ti výrobci, kteří z tohoto dotování těží, nedostávají zpětnou vazbu o využitelnosti jejich vysloužilých výrobků ve formě reálné výše recyklačního příspěvku.
Samozřejmě vzhledem k rozmanitosti nabídky elektrozařízení uváděných na trh musí při stanovení recyklačních příspěvků dojít k určitému sjednocení a zjednodušení jejich výše. Je to dáno i tím, že ve skutečnosti kolektivní systém nemá zaručeno, že od konečných uživatelů zpětně odebere ve své síti míst zpětného odběru zrovna ty konkrétní výrobky, za které vybral dané recyklační příspěvky.
Recyklační příspěvky jsou tak typicky stanovovány na úrovni jednotlivých skupin elektrozařízení tak, jak je vymezuje legislativa (nově 6 skupin) nebo případně na úrovni jednotlivých podskupin, či dílčích kategorií specifických výrobků s určitými vlastnostmi.
Nesprávně nastavená struktura recyklačních příspěvků tak vede formou křížového financování vést ke zvýhodňování některých výrobků a naopak diskriminaci jiných. Jedním ze zdrojů pro toto financování může být elektroodpad s pozitivní hodnotou. Prostředky získané z jeho zpracování jsou využívány na financování zpracování dalších druhů výrobků. Je otázkou proč by měli výrobci elektrozařízení, která má na konci své životnosti tolerovat dvojí ekonomické zatížení svých výrobků. Jednak ve formě recyklačního příspěvku na jeho zpracování a dále tím, že se k nim nedostanou zpět prostředky získané při jejich zpracování.
Množstevní slevy na recyklační příspěvky
Další praktikou, která působí nelogicky z pohledu principu rozšířené odpovědnosti výrobce je poskytování množstevních slev z recyklačních příspěvků výrobcům, kteří uvádějí na trh velká množství elektrozařízení. Mají-li recyklační příspěvky odrážet náklady na zpracování výrobků, nedává smysl takový druh slev výrobcům poskytovat. I v tomto případě dochází ke zvýhodňování velkých výrobců a dovozců na úkor těch menších a středních.
Důsledky
Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že křížovým financováním dochází k pouhé redistribuci příspěvků v rámci jedné činnosti kolektivního systému, kdy s takovou činností nejsou spojeny žádné negativní důsledky, opak je pravdou. V systému rozšířené odpovědnosti výrobce, kdy výrobce odpovídá za elektrozařízení i po skončení jeho životnosti, jsou náklady na jeho následné zpracování důležitou položkou v rozpočtu každého výrobce. Jsou to právě tyto náklady, které mají výrobce motivovat k zlepšení ekodesignu daného výrobku. Náklady pak zákonitě klesají s jednodušším zpracováním elektrozařízení, snazším získáváním surovin, které elektrozařízení obsahuje apod.
Existence křížového financování má negativní dopad na tuto motivaci výrobců k zlepšování ekodesignu. Jestliže je kolektivnímu systému umožněno takto přesouvat příspěvky odvedené za elektrozařízení spadající do určité kategorie do jiných kategorií, nejsou výrobci elektrozařízení spadajících do těchto kategorií nijak motivováni k tomu, aby investovali do lepšího ekodesignu jejich výrobků, neboť nepociťují negativní dopad, tj. zvýšené náklady, špatného ekodesignu.
Petr Číhal, obchodní ředitel
Kolektivní systém EKOLAMP
