Jak se vůbec liší práce na rozhlasové dramatizaci a audioknize?
Specifikum audioknihy je, že je to věrná kopie literární předlohy. Na textu nic neupravujete, je to ekvivalent toho, jako byste knihu přečetli sami. U klasické audioknihy pracujete jen s jedním hercem, jehož výběr je tudíž klíčový. Zjednodušeně řečeno, když má režisér dobrý text a dobrého interpreta, stačí to k tomu, aby vytvořit kvalitní dílo. Rozhlasová dramatizace je složitější, je to vlastně takové neviditelné divadlo.
V rozhlase bývá nepsaným pravidlem, že čím méně postav, tím lépe, aby se v nich posluchač vyznal. Vaše poslední audioknihy Vlastníci a Mistr a Markétka jsou ale obsazeny desítkami heců. Jak to funguje?
Jde o natáčení formou takzvané superprodukce. Vlastníci se podobají spíše rozhlasové inscenaci, jen jsou trochu delší, než bývá zvykem v rozhlase a vystupuje v nich více hlasů. Mistr a Markétka je naproti tomu něco mezi klasickou audioknihou a inscenací, protože do textu vstupují dramatizované prvky a různé zvukové efekty.
Všechny postavy jsou namlouvané různými herci, ale posluchač je veden vypravěčem, a proto se v hlasech neztratí. Důležité je vybrat interprety tak, aby byly jejich hlasy nezaměnitelné.
Co musí splňovat dobrý rozhlasový, respektive audioknižní interpret?
Dobrý divadelní či filmový herec rozhodně automaticky neznamená dobrý rozhlasový interpret. U audioknih mi vadí, když do toho herci dávají až moc ze sebe. Ideální čteči jsou pro mě ti, kteří chápou význam textu a zároveň se moc výrazově neangažují, ale o to více je jejich podání sdělné. Angažovanost herce při natáčení audioknihy je pro posluchače spíše zavádějící.
Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě č. 8/2021, který vyšel 8. dubna
Klára Čikarová
