Kvůli bludům zastřelil někdejšího souseda legálně drženou zbraní

17.8.2022
Jitka Kačánová

Schizofrenik se zbrojním pasem podlehl hlasům ve své hlavě a zabil muže, kterého pronásledoval již několik let. Ten si na něj dokonce čyřikrát stěžoval policii, ale bezvýsledně. Šílenci proto nikdo nezabránil v tom, aby si na něj počkal v garážích bytového domu v Záběhlicích a tam ho zastřelil. Sám vrah se pak o pár dnů později zabil jen několik metrů opodál.

Rodiny Lukáše Borovana a jeho oběti Michala P. bydlely v jednom domě v bytech nad sebou. Borovan vlivem svých bludů trpěl utkvělou představou, že ho Michal P., manažer jednoho pražského vydavatelství, sleduje. Opakovaně si na něj proto stěžoval na policii. Uváděl, že mu v bytě tajně naistaloval odposlouchávací zařízení, prostřednictvím kterého ho zároveň i sprostě uráží.

„Úchyle, úchyláčku, úchylko“

Podle jeho výpovědi se to dělo, když vešel do místnosti nebo koupelny nebo v noci, když vstal a šel močit. „Z toho usuzuji, že pachatelé mají jasný přehled o dění v mém bytě. Technika se zřejmě skládá z kamer, nočního vidění nebo čidla, reproduktoru a dálkového přenosu do místnosti sledovače,“ vysvětloval Borovan na policii. „Předpokládám, že urážky jsou někde nahrány a pouštěny sledovačem, nebo v noci automaticky. Těžko si dovedu představit, že někdo čeká půl noci, až půjdu močit, aby na mě plivl, sotva vstanu z postele.“

Ty urážky měly mít velice konkrétní podobu: „Jako by se ze zdi ozývalo slovo úchyl v různých variacích – úchyle, úchyláčku, úchylko. Hlasy jsou skutečné, nejsou výplodem mé fantazie,“ tvrdil Borovan. Dokonce policistům nahrávku na diktafonu, kde měly být urážky zachyceny, přehrál. Policisté, kteří na ní ale nic neslyšeli, si ji podle něj jen nepustili dost nahlas.

Tvrzení proti tvrzení

Přestože téměř každému by mohlo být jasné, že Borovan to nemá v hlavě v pořádku, policisté začali jeho případ vyšetřovat tak, že si Michala P. předvolali k výslechu. Ten jim tam sdělil, že Borovan mu opakovaně telefonuje, ať s údajným pronásledováním přestane a vyhrožuje mu. Podle Michalovy přítelkyně Nikol policisté bohužel postupovali tak, jako by šlo jen o tvrzení proti tvrzení, a Michalovi proto žádnou ochranu před Borovanem neposkytly.

Ještě naposledy se na ně s žádostí o pomoc obrátil po osminásobné vraždě psychicky nemocného Zdeňka Kováře v Uherském Brodě v restauraci Družba. Věděl totiž, že Borovan má zbraň. Policisté mu ale jen poradili, že nejlepší bude, když se přestěhuje. Ani to mu ovšem nebylo nic platné. Borovan byl totiž jeho osobou zcela posedlý – najmul si soukromého detektiva, aby Michala P. neustále sledoval. A podle poznámek a plánků, které později našli v jeho bytě kriminalisté, se ve své choré představě zaměřil nejen na něj, ale i na dalších osm lidí v jeho okolí. Ti, podle jeho „seznamu smrti“, měli být nejspíš také jeho dalšími obětmi.

Michal mohl žít!

Nejparadoxnější na celém případu je, že Borovan neměl v žádném případě na zbrojní pas nárok. Z psychiatrického posudku totiž vyplývalo, že trpí smíšenou poruchou osobnosti, nespavostí, paranoiou i schizofrenní poruchou. Posudek pro získání zbrojního pasu ale vydává praktický lékař. A Borovan svou doktorku tak dlouho doslova pronásledoval, až ho – navzdory již provedenému psychiatrickému vyšetření – poslala ještě k psychologovi. A ten mu dal posudek kladný. Za podmínky, že bude užívat předepsanou medikaci, navštěvovat ambulantní léčebnu a skupinovou terapii symptomů. A lékařka, prý proto, aby se ho konečně zbavila, Borovanovi jeho vytoužené „lejstro“ nakonec vydala.

O tři roky později mu pak další lékařka bez problémů platnost zbrojního průkazu prodloužila. Jelikož ale v té době ještě neměla požadovanou atestaci, měl Borovan nakonec svou zbraň i průkaz odevzdat. Brzy ráno dne, kdy k tomu mělo dojít, vypálil do Michala P. dvě kulky. A stejnou zbraní se den či dva po vraždě, během kterých po něm intenzivně pátrala policie, jen několik metrů od místa zločinu zastřelil i sám Borovan



Nepřehlédněte