• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • Legendární režisér Otakar Vávra se dožil sta let. Miloval krásné ženy a film

    28.2.2024
    Jitka Kačánová

    Kritici mu zazlívali, že se dokázal uplatnit za každého režimu. On chtěl ale prostě jen točit filmy, které budou vybočovat z průměru. Proto si pro ně vybíral ty nejkvalitnější literární předlohy a obsazoval do nich ty nejlepší herce. A po natáčení pak miloval ty nejkrásnější herečky.

    Slavný režisér Otakar Vávra, který v podstatě zosobňoval dějiny české kinematografie, již také nezapomenutelným způsobem ovlivnil, se vydal na profesionální filmařskou dráhu v roce 1937. Pak ale přišel protektorát a on se zaměřil na nepolitické psychologické snímky, z nichž k nejznámějším patří například Dívka v modrém s Lídou Baarovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích.

    Baarová, spolu s další prvorepublikovou divou Adinou Mandlovou, prý patřila k jeho milenkám, podobně jako údajně i Nataša Gollová. Vávra si přízně krásných žen užíval v plné míře, dokud se neusadil po boku o čtyřicet let mladší filmové režisérky Jitky Němcové. Ta s ním pak zůstala až do jeho konce v požehnaném věku sta let.

    Občas jsem uhnul“

    V poválečném filmu se Vávra politice už tolik nevyhýbal a naopak natočil řadu prorežimních snímků. „Nemohl jsem mu odpustit jeho spolupráci se všemi režimy, zkreslování dějin, filmařskou likvidaci geniálního českého režiséra Alfréda Radoka a podobně. Ale o mrtvých jen dobře. Možná právě proto, že se netrápil se svým charakterem, mohl, na rozdíl od jiných, nepřerušovaně natáčet a dožil se požehnaného věku,“ řekl o něm například režisér Vít Olmer.

    Vávra si byl dobře vědom kritiky za svůj takzvaný oportunismu, kdy se uměl obratně přizpůsobit každému režimu či historické situaci. „Práce pro mě byla nejdůležitější, chtěl jsem točit, a tak jsem občas uhnul,“ přiznal později Vávra.

    Opus magnum

    Mezi jeho filmy zřejmě nejvíc vyčnívá snímek z normalizačního roku 1970 podle knihy Václava Kaplického o čarodějnických procesech v 17. století s názvem Kladivo na čarodějnice. V černobílé alegorii plné symbolů a brutality mnozí jeho diváci i kritici spatřovali spojení s politickými procesy v 50. letech, což sám Vávra také potvrdil. Film, který zobrazuje osud inkvizitora, jemuž se nikdo nedokáže postavit, což ho jen víc inspirovalo v jeho činech, končí mrazivými slovy: „Já už nejsem obyčejný člověk. Já jsem… nahoře.“

    Vávra za svůj dlouhý a plodný život natočil přes 50 hraných filmů a k téměř 60 napsal scénář. Jeho posledním filmařských dílem byl klip k albu Petra Hapky a Michala Horáčka natočený v roce 2006, kdy mu bylo již 95 let.

    Zdroj: Wikipedia, Kinobox, Blesk



    Nepřehlédněte