Do zoologické zahrady v Olomouci byla ze zoo v Kanadě dopravena samice levharta mandžuského. Vedení olomoucké zoo si od posily slibuje pokračování chovu levhartů mandžuských poté, co předchozí samice na začátku roku uhynula. Ve volné přírodě žije posledních zhruba sto levhartů mandžuských, sdělila mluvčí zoo Iveta Gronská.
Zoo Olomouc chová levharty mandžuské od roku 2001 a doposud eviduje 12 mláďat. Levharti se běžně dožívají zhruba 16 let, předchozí samice se dožila 22 let. “Před pár dny však přicestovala ze Zoo de Granby v Kanadě třiapůlletá samice, naděje v pokračování chovu. Prozatím pobývá v karanténě, která jí skončí 14. listopadu a trpělivý návštěvník ji bude moci spatřit ve výběhu pavilonu levhartů. Z jejího dosavadního chování usuzujeme, že se nebude stranit lidí. Věříme, že k ní brzy přicestuje samec z Německa a vytvoří tak pospolu s ní nový chovný pár,“ uvedla ošetřovatelka Kateřina Šteckerová.
Přesun geneticky vzácného jedince z jiného kontinentu je podle zooložky Jitky Vokurkové velkým přínosem pro celý chov tohoto druhu v Evropě. „Koordinátorka naší zoo poděkovala za zajištění nesnadného transportu zvířete. Spolupráce se zámořskou zoo v Granby je na velice dobré úrovni, kolegové nám poskytli všechny důležité informace včetně videosekvencí týkajících se veterinárního tréninku s tímto zvířetem. Budeme na jejich práci navazovat a už teď po krátké době je zřejmé, že si samice naše chovatele oblíbila,“ podotkla Vokurková.
Počty levhartů mandžuských v zajetí podle Gronské převyšují jejich počet ve volné přírodě, který nyní čítá stovku jedinců. „Původní monitoring v 70. letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců a ještě v roce 2000 se jeho stavy odhadovaly na pouhých 22 až 28 jedinců. Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, ale i lesní požáry nebo těžba dřeva a nerostných surovin,“ řekla Gronská. Populaci levharta mandžuského v přírodě budou muset podle Gronské podpořit zvířata ze zoologických zahrad, aby tak bylo docíleno dostatečné genetické diverzity.
Zdroj: ČTK
